Vzpomínáš si ještě na mě? Je to dloouho, vím!

Ty vole, tak to čumím, už víc jak půlroku jsem nic nenapsal…
A jeden by řekl, asi má Uprdelista všechno vyřešený ? a žije si poklidný život stoického filozofa ??. Nic ho nerozhodí, nenasere a život se pro něj stává procházkou růžovým sadem nebo pohodová jízda na růžovém jednorožci ? po níž tak touží ti pacienti nakažení umělou pozitivitou, co tvrdí, tak takhle to mělo bejt.

Takže velký hovno!
Je to prosté, nádech a výdech! Teď jsem měl asi výdech!
Nic mi nepřišlo z kanálu shora a tlačit to, co mi nedává smysl, mi nedávalo smysl (ha, absolutní verš)

Jsem jaký jsem

(taková pohodlňoučká omluva pro mé vzorce a nastavení)

Další vztah v prdeli a já tu sedím a řeším proč. Proč zase do piči (jak by řekli v kraji razovitém)

Prostě mi to nejde a asi jsem fakt tak velkej exot se sklony k narcismu a solitérství, že to se mnou nejde vydržet. Mám nějaké nastavení vztahu v kombinaci se svobodou, který žádná nechce, a tak po čase dostanu odpověď:

Pro tebe není vztah důležitý, necítím z tebe chuť bejt se mnou“

Když to dám do tabulek, za což by mě jeden nejmenovaný kamarád Honza, pochválil, tak to mám 1/3 svoboda a 2/3 vztah. Zní to asi podivně, když to takto rozdělím, ale od něčeho se odpíchnout musím. Dlouhodobým výzkumem jsem si na to takto přišel, i když ty začátky vztahů jsou trochu jinak…
Jak by řekla exka Katka:

Ty, začátky jsou se mnou nejlepší…

Ano, uvnitř sebe cítím, že potřebuji čas pro sebe, zalézt si do své pražské jeskyně a tady, lelkovat, hnít, ale i chodit do fitka, bazénu, sauny, meditovat a čumět jak tupoun na Netflix.
Jednoduše dělat si věci po svém, ať už to je cokoli, co zrovna potřebuji!

A mám na to i argumenty z věd ezotericko-mentálně-analytických

Jaká je definice poustevníka?

Když máš v Human Designu 2 v profilu, neseš v sobě energii poustevníka, který má přirozený talent, ale nepotřebuje kolem sebe hluk a reflektory (to nesedí, co? No, počkej dál).
Je to dar, který se projevuje sám od sebe, ne silou vůle a ne tlakem zvenčí. Dvojky často vůbec nechápou, proč na ně ostatní koukají a říkají, že jsou v něčem výjimečné, protože jim to připadá úplně normální. Potřebují svůj klid, prostor a možnost zalézt do jeskyně, aby se mohly nadechnout a být zase samy sebou. Teprve když přijde správné pozvání a někdo je jemně zavolá ven, ukáže se jejich opravdová síla. Není to lenost ani nezájem, spíš citlivý rytmus, ve kterém se talent rozkvétá přirozeně a bez zbytečného tlačení.
A já mám pocit, že právě tohle je pro dnešní uspěchaný svět krásná připomínka, že ne všechno dobré vzniká bičem a výkonem.

No a teď si představ, že mám v profilu i 5!

Pětka v Human Designu je úplně jiná jízda než tichá dvojka. Říká se jí „Heretik“ a nese v sobě energii člověka, na kterého si okolí promítá naděje, očekávání a často i úplné iluze.
Lidi v tobě vidí někoho, kdo má řešení, kdo je zachrání, vysvětlí, vyvede z chaosu.
A to znamená, že spousta holek si na mě programuje něco, co nejsem.

Chci jednoduchý život a 5 ve mě umí věci zjednodušit, dát jim praktický tvar a použít je v reálném životě, ne jen v teorii.
Zároveň si potřebuji nastavit zdravé hranice, protože projekce druhých dokážou být těžké břemeno.
A mně na pětce baví ta odvaha vstoupit do problému a říct: pojďme to udělat jednoduše, lidsky a funkčně.

A teď mé milované řecké Archetypy

Nedávno jsem byl na konstelacích a tam se mi objevila další potvrzující odpověď na tu mojí touhu občas se na chvíli někam zdekovat, abych se mohl pak s láskou vrátit.

Řekla mi:

Tome chápej to tak, že tvůj archetyp Poseidona, potřebuje občas někam vyplout na moře, cítit jeho sílu i hloubku a nechat se unášet jen tak bez cíle!

Ještě bych přidal, že chci cítit vítr ve vlasech ???(ok tak ve vousech), cítit tu svobodu, chvíli si dělat co chci, abych se pak vrátil do přístavu, kterému říkám domov a byl tam šťastný, pečoval, nosil kytky a prcal svou ženu.

A Hermés?

Škoda mluvit, když tenhle archetyp je posel Bohů, nositel změny, transformace. Je jeden skvělý popis od Milana Calábka:

Hermés jednou v neděli řekne své ženě, že si jde koupit cigára a vrátí se za 2 roky se slovy:
Zlato, tak jsem doma…?

Co k tomu říct?
No, někdo by mohl říct, že se vymlouvám, že neumím ve vztahu převzít zodpovědnost, že chci jen kámošku s výhodama, jen jezdit na víkendy si zaprcat…
Kdo ví, jak to život se mnou plánuje!

A pokud to někdo vnímá takto, nebudu mu to vymlouvat, je to jeho vnímání a možná potom sám touží.
Já se vlastně nesnažím obhájit to, jak to mám, jen se tím sepsáním snažím najít pravdu pro sebe a ty si to náhodou můžeš přečíst!

Snažím se tomu přijít na kloub, proč mi ty vztahy vždy po čase skončí:

• třeba vztah není cílem tohoto života.
• třeba jsem sem přišel, abych dělal převozníka…
• třeba….

A moudro na závěr?

Dneska ne… dnes mám u prdele!
Život to každému ukáže sám a tvým lodivodem je tvá duše.
Ta jediná ví, proč, jak a kam, jen s ní nemluvíme a tak víme hovno!

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík ?, tam se máš smát a tam, kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.

Inspiroval nebo pobavil tě tenhle článek?