Poslední dobou mi chodí do života písničky, které dobře znám, ale až teď mi dochází, že pro mě nesou nějaké sdělení. Neposlouchám moc rádio, takže to není o tom, že jsem je slyšel, oni mi najednou přijdou a já si začnu zpívat. Jednoho dne mi takhle přišla od Anety Langerové a já si to za pár dnů prožil na vlastní kůži.
Tak se ti odevzdávám
Tak pouštím se a padám
Nevím, co se bude dít, ale přestávám se bát
že se ti odevzdávám….
Řeším ho už dlouho, možná celý život, možná pár měsíců, ale stále mi tam skáče, jak poškrábaná vinylová deska z retro knihovny od Supraphonu. Broukal jsem si jí pár dní…
Odevzdání…. Bože, jak na to?
Vono se to řekne ezotericky, tak jednoduše…
Odevzdej se proudu života….
Přestaň toužit po neustálé touze vše kontrolovat…
Nadechni se a skoč do neznáma, on se o tebe vesmír postará…
Tak jak na to? Stejně, jako když jsme se učili chodit…
Zkoušet to jako na začátku, jít po prvních malých krůčcích… Spadnout, vstát a znovu… Vždyť jsme to už takhle párkrát dělali. Nevzdávat to a možná i trochu tlačit…. Dál až najednou cítíš to odevzdání, roztáhneš křídla a letíš….
Dostala se ke mně náhodou… Ale Tome, ty vole, náhody přeci neexistují, co to zase meleš…..
Byl jsem u kamaráda Pavla a oba jsme byli v takové poločase rozpadu vztahu, nebo možná už za ním, jelikož jsme toho za těch pár večerů dost naplakali… To víte, dvě plačky, co je odkopla žena (ne prosím tě nebyla to ta samá) s kterou si mysleli, že to je na doživotí.
Ano, byly to ty pravý, ty poslední, ty osudový, ty na celej život, tak se snažte. A my se snažili a snažili a bylo to stejně hovno platný! Opustily nás a teď tu sedíme, pouštíme si plačtivý písničky a navzájem se podporujeme v emočních výkyvech rumem. No, taková klasická niceboy party opuštěných postarších žabáčků, co si to chtěj užít bolesti a zpívají si…
Dobré ráno, milá
Kdes celou noc byla?
Říkaly mi hlasy
Žes mně opustila
Třeba tahle mi přišla jednou v neděli a v pondělí jsme se rozešli. To se pak bojíš zpívat, cokoli….. třeba Jsem skoro panic… to už fakt nechceš!!!
Pak se zjevila! Taková malá ČUPR KOC (prej říkaj v Brně. Sice nevím, kde to je, ale budiž) a říká:
Já jsem Rozárka a obejmula mě….
No není ona krásná? Je ty vole a moóoc ❤️❤️❤️
Musím říct, že ten večer se o nás postarala, jak o vlastní, uvařila, nakrmila, pohladila, pochválila, povídala si s námi…. Takovej hezkej večírek a chybělo, jen, že by nás strčila spolu do vany, umyla nám šulínky a dala spát. Vtip pro suchary.
A jelikož má podobnej humor jako já, tak jsme rozesmáli i stále smutného Pavla. Teď mě napadá, budu raději Pavla označovat jako Petra, ať to není tak osobní.
Krásně jsme si povídali a zjistil jsem, že je fakt úžasná, jak jí vychvaloval Petr. Hej sana, Hou sana, Rozárka, až jí poznáš nebudeš chtít už nikdy jinou! Byla celkem pravda.
Postupem času jsme se dostali k tomu, co dělá a přes Tantru se dostali k jejímu projektu, kterej se fakt podivně jmenoval. MUENA (v duchu si říkám, to bude zas něco, nějaký EZO jméno, jak je teď v módě… )
Dej mi 5000 Kč, a já ti řeknu, jak se jmenuje tvá duše. Jo, světe div se, i tohle se dá prodat a prej na to jsou fronty i dva roky?!?! Kdyby někdo chtěl, tak mu dám jméno hned a za třeba stovečku za dvě, bude spokojen a ještě ušetří.
No ty vole…. 😀😀😀
Ezobyznys jede bomby!
Druhý den jsem kouknul na stránky MUENA okem marketingového drába (je to taková moje porucha, že vidím hned chyby…), ale nebudu hrát chytrolína, už jsem opustil touhu pomáhat bez vyžádaní. Navíc se potrestali už tím názvem, ne?
Tak čtu a najednou to je dobrý, to mě zajímá, a po puštění tohoto videa, mě to fakt začalo zajímat ještě víc a měl jsem pocit, že to chci zažít. Rozárka mě fakt baví…
A opět přišla ne-náhoda a dostal jsem překvapivě pozvánku připojit se do již rozjetého kola 3 seminářů MUENA.
Nejraději mám, když ti někdo neustále říká, jak to máš mít a co potřebuješ.
Pokud je to, ale člověk, který je opravdu napojený, většinou to bývá pravda. Tak pojeď k nám na tenhle seminář Intimita muže, ale já myslel, že u vnitřního MUŽE, už mě neMŮŽE nic překvapit?
No tak, jo jedeme máme přeci ochutnávat nové věci, lidi a poznání…
Vlítnul jsem do rozjeté partičky miloučkých lidiček, jako Thor, a trochu se bál, jestli nebudu moc. Tak jsem se ze začátku dost brzdil, moc nemluvil a hlavně koukal. Divil se i Petr a jeho žena Šeherezáda. Dokonce mi říkal, že mě nepoznává, že prej snad konečně jdu do hloubky a že se tam snad potkáme, nebo spíš, že tam na mě počká 😀, tak ať ho neminu. Hodnej Pavel, teda sorry Petr.
Nebudu popisovat program, který je stejně nepřenositelný a každej si ho musí prožít sám. Napíšu jen, co mě zůstalo v srdci nebo hlavě, dyk je to jedno! Každej to má jinde 🙂
Potkal jsem kluka, kterej furt brečel.
Potkal jsem kluka, kterej furt skákal, jak koloušek a nemluvil.
Potkal jsem mudrokluka, kterej vařil nonstop čaj (asi guru, co nikdy nespí 😀).
Potkal jsem Toma Cruise, co byl u pramene.
Potkal jsem kluka jemnost sama.
Potkal jsem kluka, kterej vůbec nevěděl proč tam je.
Potkal jsem kluka, který moc chtěl, ale nešlo mu to.
Potkal jsem holku která měla hrozně bolavý srdce.
Potkal jsem holku, která se krásně smála.
Potkal jsem holku, která mi voněla.
Potkal jsem holku, která byla tak malá, a přesto měla velkou sílu.
Potkal jsem holku, co viděla Mela Gibsona.
Potkal jsem holku, co potřebovala stěhováka.
Potkal jsem Elišku a začal shánět mlejn.
Potkali jsme se s otevřeným srdcem a v lásce. Potkali jsme se v radosti a smíchu.
Potkali jsme se v bolesti a slzách. Potkali jsme se v životě a potkali jsme se i při rituálu smrti.
Potkali jsme se ve své ZRANITELNOSTI a intimitě a to je kurva NEJVÍC.
Druhou velkou částí Muena je Míra. Podle mě potomek Manitoua si mě získal skoro hned. Tenhle indiánskej šaman a anděl, sic o 3 hlavy a jedny fousy menší, je v podstatě mnohem větší než já. Nevím, jak to do prdele dělá, ale naplňuje lidi světlem, klidem a mírem s takovou lehkostí, že se nestačíš ani nasrat.
Míro velkej respekt k tomu, co děláš, respektive děláte s Rozárkou.
Jedna hláška, která vznikla při sdílení a podle mě je mnohem hlubší oproti původní verzi , která zněla:
„ZRALÁ ŽENA VÍTÁ, SLZY SVÉHO MUŽE“
a drobným přeřeknutím vznikla Muena mantra :
Zralá žena vítá, ženy svého muže
Hárem Míra
A dlouho jsme se smáli a smáli a smáli….. 🤣🤣🤣
PS: Tak snad se uvidíme příště a tentokrát přibalím igelity a koberec (modří vědí) a vezmu i trochu hloubky, teda to neslibuji, je to jen na oko, pro Pavla, co to kecám Petra 😀😀😀
Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.
Ahojky Tomáši,
klobouk před Tebou smekám, tý brďo, pěkně jsem si zasmála a poplakala při čtení reference na Muenu.
Chtěla jsem něco napsat Rozárce a Mírovi a po přečtení Tvých a Mírových slov není co dodat. Vyjádřeno vše. Děkuji.
Něco snad vytvořím.
Pa Ajka
Děkuji Ajko to mě moc těší, že se ti to líbilo 🙂
Brzy na viděnou …