Jak jsem se učil Tantru

Tantra masáž je v dnešní době dost zprofanované slovo a většina neznalých si myslí, že to jsou úchylné masáže. Jde tam přeci o to si šáhnout, odháčkovat a následně si užít sex 🌋.
Tak o tom píšou hlavně mainstreamová media, které ji démonizují a spojují s něčím, co s tím nemá nic společného.
Ano, taky jsem si to myslel. Byl to velký OMYL!!!

Pozn: Úmyslně se vyhýbám duchovnímu učení s názvem Tantra, ale píšu jen o svých zkušenostech a zážitcích při učení Tantra masáží (dnes Celostních smyslných masážích).

Jak to začalo?

Když jsem na začátku roku 2018 absolvoval komplet Mužskou cestu Richarda Vojíka a hrdě převzal certifikát, byl jsem postaven do situace, co teď, co dál? Byl jsem nakopnutej jak tasmánskej čert a moje hlavní potřeba byla své nové objevy rozsévat do světa. To popisuji v článku období misionáře.

Cítil jsem přímo povinnost vůči světu zvědomit mé poznání, dále ho rozšiřovat a lépe poznávat sám sebe. Zjistit, proč se mi dějí věci tak, jak se dějí, jak to můžu změnit a bohužel i poučovat své blízké okolí.
Logicky tedy na řadě byly společné (ženy, muži) kurzy Denisy a Richarda.

Proč jsem se rozhodl jet na desetidenní kurz tantra masáží?

Dodnes nevím, co byl ten rozhodující moment mého přihlášení na kurz Celostní smyslné masáže, ale někdy to prostě mozek nerozhoduje a řekne nám to něco uvnitř, čemu můžeme říkat třeba duše nebo srdce ❤️.

Celý dosavadní život jsem měl k doteku a častému hlazení podivnej odpor. Nebavilo mě to a vlastně jsem nevěděl proč. Začal jsem přemýšlet o tom, kde ten odpor k dotyku, hlazení a mazlení vznikl. No, kde asi, modří už vědí? Jasně, odpověď jsem už věděl. Prostě v dětství.

Naše generace nebyla nějak extra hlazená. Nejspíš ani rodiče nebyli hlazení, ani naši dědové, babičky, pradědové a prababičky taky nebyli hlazení a mazlení. Ať už to mělo jakýkoli důvod, tak přemýšlím, kdy to skončí.
Dnes věřím, že my a naše děti jsme ta generace, která to změní. Začneme se chválit, hladit, mazlit a říkat si mám tě rád bez toho, abychom se za to styděli.

Chlapi se přeci nemazlej!

Pak tu je ještě jedna věc, kterou je potřeba zmínit, a to je pokřivené koncepty vnímání dotyku v mužské části společnosti (to je moudrá věta 🤭) . Mezi muži jsme se nikdy s dotyky moc nechlubili a třeba předehra byla sice akceptovaná (hlavně ne moc dlouhá), ale pouze jako cesta k sexu a závěrečné úžasné alfa samčí ejakulaci. Jeden směr a jeden cíl. Plán se musí splnit 😎!

Vzpomínám si na velmi výjimečné pánské debaty o mazlení a hlazení. Ty byly vnímány jako ponížení, stejně jako se pochlubit, že si měl doma sex. Okamžitě přijde vlna posměchu, třeba takhle…

Ty sis dal vlastňáka, ty vole? Hanba ti, platíš panáky!

Pravda je, že jsem byl hlavní aktér těchto vtipů. Dnes ale vím, jak krásné je pomazlit vlastní ženu, jak rozkvete, usměje se a miluje mé doteky… Ale pojďme dál.

Znamení, která nešla přehlédnout

Za prvé: Výzva 🤙, která se neodmítá

Nejdříve mi všichni asistenti na mužské cestě říkali, jak je to úžasné a že teprve tam se něco děje, tam přijdou výzvy, tam zjistím, kde mám hranice a začnu si je posouvat. Začnu dělat změny.

Tři zóny, v kterých žijeme:

  1. Zóna komfortu. Zde jsme velkou část svého života a většina lidí z ní nevystrčí ani nos. Je jim tam prostě dobře, i když to tam trochu smrdí, jsou tam zvyklí. Znáte to „Smrádeček, ale teplíčko.
  2. Zóna změny. V tomto stavu měníme své životy. Nejde v ní být celou dobu, musíte se občas vrátit do komfortu a integrovat. Už podle názvu zde měníme to, co nevyhovuje. Špatně nastavené vzorce a koncepty.
  3. Zóna traumatu. To je naopak stav, který si vytvoříme tím, že děláme něco, co nechceme. Jdeme přes své hranice o takový kus, že to nezvládneme. Zde vznikají vnitřní zranění.

Za druhé: Přece v tom kámoše 👨 nenechám

Volal mi kamarád, co se mnou projel celou mužskou cestu, že tam jede a nechce se mu samotnýmu a jestli nepojedu.
No, je pravda, že nejet sám je lepší. Neměl bych takovej divnej pocit v žaludku a hlavně se fakt stydím za své tělo a velikost víte čeho.
Ano, dámy, velikost penisu. A víte proč? Protože jste někde v historii rozpoutaly celosvětové mužské trauma pro majitele menšího penisu. Začalo to jednou jedinou větou NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ.
Nakonec jsem tedy zavolal pořadateli a měli plno, škoda. Tak jsem to pustil z hlavy.

Za třetí: Privilegovaný okamžik 🌟

Desetidenní kurz začínal v pátek a den před začátkem vyskočilo na Facebooku, že se uvolnilo jedno místo. Říkám si, asi vesmír, vole! A hned jsem se přihlásil. Celý pátek jsem řešil, kde seženu ty věci, které potřebuji na kurz. Víš co je sárong? Kde seženu rukavice z králíka, pštrosí péro, žínky, oleje a gely. Nakonec mě uklidnili na e-mailu, vše lze sehnat na místě. Jupííí…

Ještě cestou jsem si říkal, to bude v pohodě. Na mužské cestě jsem měl pocit, díky své přebujelé mužnosti, že kurzy s ženami jsou takový čajíčkový dýchánky a zvládnu to levou zadní. Ani nevíš, jak hluboce jsem se mýlil… ÓÓÓ ženy, jak vy nás umíte rozbít.

Bylo, nebylo za devatero masážními futony…

Původně jsem myslel, že popíšu, co se dělo den po dni, ale ono by to bylo dlouhý a dlouhý články nemám rád, tak to nebudu dělat ani vám. Navíc je nikdo nečte, tak mi přijde, že by to byl ztracenej čas. Sorry jako.
Takže to zkrátím a popíši pocity a možná některé vybrané pikantní masáže, to vás jistě zajímá. Mimochodem pro ty, co si stále myslí, že to je hlavně honění, tak masáže intimních částí jsou pouze dvě (dva dny), tak doufám, že nebudete zklamáni.

Takže dobrý večer 🦌

První myšlenky po příjezdu byly vynikající a chtěl bych se pochválit!
Hned na začátku přišel kámoš velkej odpor a já měl pocit, že sem asi na jiné planetě, galaxii, vesmíru.
Myšlenky a otázky, které mi běhají hlavou, jsou fakt drsný:
Co já, trochu vědomé Mačo s pár kurzy, tady kuwa dělám? Co si potřebuju dokázat? Komu tím pomůžu? Seš kokot a ne Buddha!
To se mi snad zdá. My se tady budeme svlíkat do naha spolu s osmdesáti cizími lidmi na sále? Ses posral? To si děláš prdel, vole, kam si to jako vlez!!!
Co když někdo uvidí můj malý penis a pak si o tom budou vyprávět a vysmívat se? Co tomu řeknou ostatní? Přijdu o svou masku velkýho borce a suveréna a co mi zbude? Tohle Hakou nedohoníš!!!
Já tady nechci být. Kde je Honza, já ho zabiju!!!

Ano, malý Tomík plný strachu. Nechválený, nemazlený a totálně bez sebehodnoty a někdo cizí na něj bude šahat a otevírat rány?

Strach z odmítnutí

Začalo to velmi ÍZY! V sobotu ráno jsme se sešli v sále a Denisa s Richardem nám začali povídat a vysvětlovat, o co v tomto kurzu jde. Vše tu probíhá v absolutním bezpečí a vše je dobrovolné a pokud to bude za mými hranicemi, nemusím se účastnit.
Á… skulinka v systému, tak to je v pohodě. Když bude nejhůř, tak prostě zmizím a skončím si na bar dát pifko🍺 a jágra 🥃. Pohoda, džes, vole.

První úkol a hned trefa do černého! Máme si najít partnerku na první cvičení, takže hledat někoho na přijímání a dávání doteku. Nešlo vůbec o to, co budeme dělat, ale někoho si vybrat… A co když řekne NE?
To bylo to, oč tu běží.


Úplně hned mě sevřel strach z odmítnutí.
Úplně hned jsem si vzpomněl na první diskotéky, kde jsem skrz panáky hledal odvahu dojít pro holku a zeptat se jí „Půjdeš tancovat“. Ten šílenej pocit, když řekla že NE.
Úplně hned jsem si vzpomněl na silnou emoci spojenou s nepřijetím sebe sama. S odmítáním vlastního těla, že jsem nesnášel společné sprchování po zápase, že jsem nesnášel společné sprchy na plaveckém stadionu.
Úplně hned jsem si vzpomněl, jak mě Táta na chatě sundával tričko, protože jsem jako malej kluk nechtěl chodit do půl těla kvůli posměškům od ostatních, že jsem tlustej.

Emoce spojená se vzpomínkou, to je parádička.
Takže než jsem se probral z toho strachu, většina holek v sále už byla rozebrána. No, není to paráda?
Nakonec mi vesmír přidělil asistentku, což byla ta nejlepší možnost získat zkušenou masérku, která mě tím provede.

Nejhorší jsou první 3 dny

Všichni říkají, že nejhorší jsou první tři dny. Během prvních třech dnů jsem měl asi tisíckrát chuť se sbalit a odjet.
Třeba druhý den jsem se musel svléknout v sále, kde bylo 80 nahých a vykulených lidí. V hlavě neustálá kontrola, jestli se někdo na mě nekouká, rychlé lehání na břicho (v tom jsem byl fakt skoro nejrychlejší) a snaha mého obrovského těla o absolutní neviditelnost, což uznáte, byl fakt nadlidskej výkon.

Hned při první opravdové masáži s horkými žínkami jsem vylil sousedce mísu s teplou vodou a při jednom přesunu jsem si prostě prdnul. Polilo mě horko, ale nikdo si snad nevšiml 😅 a to, co na mě řvaly celou dobu moje kolena? To nemůžu napsat ani Já… Prostě to nechcete!

Během prvních tří dnů jakákoli cvičení a masáže byly neustále za mými hranicemi komfortu a potýkal jsem se s vlastními strachy a obavami.

Když se láme chleba

A pak přišel pověstný třetí den a s ním slibovaný zlom. Překročil jsem zatím nepřekročitelné, prolomil největší tabu a to bylo anální mapování. Jakmile jsem slyšel, co se bude dít, okamžitě se mi sevřel zadek a vám teď určitě taky 😅!
Na oběd jsem raději ani nešel a ve sprše strávil snad hodinu.
Většina lidí si při vyslovení přídavného jména anální … jako první vybaví scény z porno stránek, kdy něco velkýho strkáš do velmi malé dírky a čím rychleji, tím lépe. Co, je to tak 🥵?

Říká se, že když máš strach, tak máš sevřenou prdel. Kde asi budou všechny ty strachy uložené? Tak už víme, co anální mapování není. Ale co to tedy je?

Jde o velmi jemnou terapeutickou techniku, která pomocí tlaku na určitá místa uvolňuje stažení a bolesti. Současně navozuje pocit uklidnění a uvádí do meditativního stavu.
Z vlastní zkušenosti musím říct, že tyto pocity jsou nepřenositelné a vlastně nejdou popsat slovy. Je zajímavé, že s prstem v zadku se dostanete do stavu totálního uvolnění, klidu a zbavení se strachu. Je to prostě vytuněná meditace 😆.

Dech, pohyb a zvuk

Celým kurzem mě provázela neustálá kontrola. Ať už to bylo, jestli dobře přijímám (masírovaný) anebo dobře dávám (masíruji). Místo abych se uvolnil a čekal (bez očekávání), co přijde, tak jsem v hlavě neustále řešil přesný postup masáže, tedy jestli to dělám technicky dobře. Postupně jsem začal zjišťovat, že je to jedno, že není důležité vůbec nic. Je potřeba se uvolnit, vypnout hlavu, a to jde pouze skrz dech, pohyb a zvuk.
To jsou 3 klíče 🗝️🗝️🗝️ k prožívání v těle.

Když ti v hlavě neustále běží myšlenky, je potřeba se soustředit na dýchání, na pohyb a nedržet v sobě zvuky, když chtějí ven. Tři klíče, kterými se dostaneš do přítomnosti, do Teď a Tady.
Lidský dotek je úžasná věc a my ho vůbec nepoužíváme.

Jde o dotek, nic víc, nic míň

Jak jsem psal na začátku, představa, že to je swingers party a nebo těžkej vochmating, je zcestná. Jde totiž od začátku do konce pouze o dotek.
O vědomý dotek. Dotek v přítomnosti, který většině lidí celý život chybí.
Jde o blízkost, o objetí, o držení za ruku, pohlazení po tváři nebo vlasech, které věnuješ druhé osobě, nic za to nechceš a tebe nic nestojí.
Jde i o to, abys při tom pohlazení byl TAM. Věnoval pozornost té osobě, které ho dáváš, a nenechal se obírat o tento čas mobilem, televizí a dalšími debilitami.
❣️Teď se zastav❣️ Běž a pohlaď někoho v tvé blízkosti a řekni mu, že ho máš rád. Jsi schopný takhle jednoduchou a přitom tak důležitou věc udělat? Ano, vědomý dotek je to, co nám chybí a co léčí!

Tak jsem tedy dostal certifikát a mám tedy na to lejstro. Tak bacha, nebojím se ho použít!

Na závěr chci říct za sebe a možná se v tom najde i někdo další, škoda, že jsme jako malý nebyli více mazlení. Vím, není to chyba našich rodičů a v životě bych si nedovolil jim něco vyčítat. Nejspíš, ani oni nebyli.
Prostě Matrix (systém) nepotřebuje šťastné lidi, ba naopak, potřebuje mít nespokojené, nešťastné a ustrašené ovce, těm se totiž lépe vládne.

Zkuste odhodit strach, zkuste překročit hranici a zkuste vystoupit z komfortu. Ano, strach je velký pán a přesto, že je nám někdy úzko, neměli bychom se ho bát. Nikdy.

Pro Denisu a Richarda

Tento článek je zároveň mým poděkováním DeniseRichardovi a když budu mluvit o sobě, tak za to, že to dokázali. Dokázali mě dostat z hlavy a otevřít cestu k prožívání v těle. Umožnili mi zjistit, jak úžasné je dotek dostávat i dávat, že dotek nemusí pokaždé směřovat pouze k sexu, ale je to styl komunikace, u které nemusíš neustále něco mlít, stačí být v přítomnosti.

Děkuji vám za práci, kterou děláte a která dnes z velké části není přijímaná širokou veřejností, ba naopak je bulvárem napadána a perzekuována. Prosím za všechny, vydržte, stojí to za to!
Vzpomeňte, kolika lidem jste pomohli mít se rád. Tato práce možná nebude vidět hned, protože naše generace se to teprve učí, ale skrz nás to zažijí v rodině už naše děti a oni to předají svým dětem a tím se my, lidské bytosti, jednou opravdu změníme. Budeme se na sebe usmívat, budeme se hladit a říkat si, tak často, jak jen to je možné, „MILUJI TĚ “.

Pohádky je konec a pokud jsem neumřel, tak masíruji dodnes 🙂
Mějte se parádně a na gramatiku nehleďte, děkuji 🙏

Líbilo?

Dal jsem si závazek, že budu přidávat novej článek co 14 dnů.

Chceš ho číst ještě čerstvej? Tak se přihlaš k odběru nových článků a já ti vždycky pošlu e-mail.

Odesláním formuláře souhlasíte se zasíláním newsletteru z tomashovorka.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů