Utrpení je dobrovolné

Bolest je součástí života, ale utrpení je naše volba.

Nějak podobně to řekl kdysi jeden pán, kterej byl fakt moudrej a ochutnal toho ve svém životě opravdu hodně. Zkusil si život, jako princ se vší hojností, jako nemocný bezdomovec a zkusil i jen tak sedět, držet hladovku a meditovat. Jmenoval se Siddhártha Gautama, ale většina ho bude znát pod jménem Buddha. On totiž zjistil, že člověk v životě potká, nejen radosti, ale i spousta bolesti, a s tím nejde nic dělat, tak to prostě je. Jen blázen by si myslel, že se jí vyhne, uteče anebo jí přepíše nějakou pěknou.

Bolest je a bude součástí lidského bytí, a je potřeba se s tím smířit co, ale jsme schopni ovlivnit, je reakce na ní.

Reakce na emoce

Někteří Guruové dnes vyhlásili emocím válku.
Ano, dnes je to moderní, bojovat proti všemu. Bojovat proti hladu ve světě, bojovat proti pandemiím, bojovat za svobodu žen a asi největší paradox je bojovat za mír, nebo proti válce. Zajímalo by mě, co by tomu řekl ten hlad, pandemie, svoboda a mír, že za ně někdo bojuje. By čuměly, ty vole!

Neustále s něčím bojujeme. Říkáme, že to musíme vybojovat, ale opravdu to je správně? Musíš si vybojovat lepší pracovní místo! Musíš si vybojovat svobodu ve vztahu! Musíš si vybojovat lepší ženu! Musíš, musíš bojovat ty vole, jinak nic nedokážeš a zhebneš….

Když vynechám slovo bojovat, tak je tu aspoň výzva k práci s emocemi. Pracuj se svými emocemi, bojuj se svým strachem, to zvládneš, to ustojíš. Ovládni emoce, a pak budeš konečně šťastný!
TO JAKO FAKT? To mě poser!

Co je emoce?

Emoce je reakce těla na myšlenku, takže jednoduše se ti v mysli objeví nějaká parádní myšlenka, a pokud jí dáš dostatek pozornosti, tak přijde emoce.
Je to prostě spojení mezi naším krásným tělem a úžasnou mysli, a jak se pracuje se spojením? Prostě vezmu kleště a ty dráty přestřihnu! To dá dohromady i 7letý dítě kdejakého elektrikáře….

Proč je tolik lidí v dnešním světě totálně odpojena od emocí?
Nikdo je nechce, nejsou vítané a občas to kurva bolí, ty vole!

Bojuj nebo uteč

V hlavě máme základní nastavení ještě z dob pravěku, které se jmenuje BOJUJ NEBO UTEČ! Když jsme v ohrožení, tak naše mysl vyhodnotí, zda má cenu bojovat, nebo utéct.

JSEŠ CHLAP, TAK BOJUJ. VOLE!!!

A když už to nejde vybojovat, tak začneš utíkat… Ale jak utečeš sobě? Jak utečeš něčemu, co bolí uvnitř tebe?
My nejsme, žádný jelita, my máme mezi sebou spousta chytrých hlav a ty to parádně vymyslely! Moderní svět nabízí spousty dobrot, které ti pomohou utéct. Máme tu chlast, huleníčko, antidepresiva, Neurol, Xanax, koksíček, perníček.
V potlačování emocí jsme, tady na západě, opravdu velký machři, který s tím prostě uměj vyjebat!
Hup pilulku a najednou je líp, problémy už nejsou problémy a ty koukáš na Ordinaci v Růžové zahradě a přijde ti to jako super seriál. No, ty vole to je žrádlo.
Hlavně nic necítit a jet, jak fretka, dyk to zpívaj i v rádiu, ne?

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic,

slovo nejde – neexistuje, to dáš, to dáš!

Uříznout ty svině

Kolik lidí jsem poslední dobou potkal s totálním odřezem od emocí.
Usekli to někde v horní části hrudníku a jedou pouze hlavou, spodek těla nechali umřít, protože tam je bolest.
Poznám je, protože jsem sám byl většinu svýho života odřízlej, a nechtěl nic cítit. Styděl jsem se projevit smutek, bolest, lítost a následné slzy? Ty vole chlapi kurva nebrečej! Ukážeš emoci a hned seš slaboch, sračka, zženštělej!
Stále s tím pracuji a snažím se napojit na tělo a je to kurva práce, otevřít opět srdce a nebát se té bolesti, která přijde.

Jak tedy na emoce?

Neexistuje univerzální a 100% návod, jak pracovat s emocema. Každej jsme jinej a naše cesty se klikatí, občas se potkaj a pak zase rozjedou, ale pravda je, že s emocema nemůžeš vyjebat, nemůžeš s nimi bojovat a ani je ovládat.
Jediné, co opravdu můžeš udělat, je pracovat s reakcemi na ně.

Ano, moji milý soudruzi!
Reakce na emoce je činnost, kterou se můžeš naučit!

Základem je nepotlačovat a pokud to jde, tak je vyndat ven. Já mám nejraději bouchání do boxovacího pytle, sekání dřeva, klepání řízků. Prostě skrz tělo ven s nimi.
Samozřejmě musíš vyndání emocí přizpůsobit prostředí a situaci v které si a věřím, že většina čtenářů a čteček, je soudných a nebude si do kanclu nosit sekeru nebo paličku na maso. Jde to i odložit na později, ale nikdy, NIKDY nepotlačovat na dlouho. Jde to i kultivovaně

---

Trápíme se z vlastní vůle

Pozor, nechci teď tvrdit, že to s reakcemi na emoce zvládám na 100%, ale učím se. Postupně pomalu a ve vlnách. Někdy to jde a já to jen pozoruji, jak se mě snaží ovládnout strach, ale já už s ním nebojuji, nechávám ho udělat svou práci, přijímám a pozoruji to, co se ve mě děje. Emoce, jsou totiž poslíček změny. Jsou to signály, které nám ukazují cestu a tím, že je čímkoli potlačíme, cestu ztrácíme.
Utrpení je naše volba, je to naše rozhodnutí a časem se z toho stává i nastavení.
Kolik lidí kolem sebe je v oběti, kolik lidí se lituje, obviňuje všechno, všechny a hledá vinu někde venku

Udržení vlastního klidu

Jak jsem psal, jsou chvíle, kdy jsem úplně v prdeli. Mysl se snaží vymyslet, jak z toho utéct, ale to není cesta, protože nakonec zjistíš, že to stejně nevymyslí.
Učím se tu jedinou cestu, nechat emoce dělat svou práci, pozorovat to a udržet si vnitřní klid. Stále se učím, nejsem totiž Buddha ❤️…

Když budeš potřebovat, můžeme to probrat na 30 minutové konzultaci ZDARMA.

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.