Braň svý hranice nebo se z toho zblázníš! Ale je to marný, je to marný, je to marný!
Jak často si stěžuješ, že ti někdo překračuje hranice, využívá tě a ty si přijdeš, jak hadr na podlahu?!
Je to prej česká specialita! Neustále a na všechno si stěžovat nebo aspoň si remcat, že se ti v životě dějí věci, které nechceš a nevíš, jak se jich zbavit! Někdo tě někam tlačí, manipuluje, zneužívá a velice často jen, tak s plezíru, aby ukázal svou moc!
Jak často se ti stalo, že v práci přijde šéf 5 minut před koncem pracovní doby a řekne:
Zlato, prosím tě nutně potřebuji dodělat tuhle tabulku zisků, je to hrozně nutné!!!
Nebo
Kolegáčku, potřebuji si, abyste zavezl tenhle balíček na recepci do centra Prahy (v pátek vole?!)
A ty v pondělí odpoledne zjistíš, že tabulku ani neotevřel a balíček nikdo nevyzvedl? Máš chuť řvát, protože něco chtít v pátek večer může jen kokot a manipulant!
Sám si vzpomínám, když jsem byl naposledy (před 25 lety) zaměstnán a šel jsem domů, tak zdravím majitele firmy a on se pokaždé, než se rozloučil, podíval na hodiny nad dveřmi! Hele, vždy jsem měl divnej pocit jestli nedělám něco špatně, a to jsem nikdy nešel před 17 hodinou!
Takže si stěžujeme, že všechno stojí za hovno, prožíváme si své emoční dramata a říkáme jaký jsme chudáci a chudákyně! A jak to dopadne?
Vyleješ kyblík hněvu, třeba doma na partnera nebo děti a nakonec si ty hranice necháš překročit a zůstaneš další páteční večer v práci!
Je to ze strachu? Z nedostatku sebe hodnoty? Proč se nám to děje?
Mě se to změnilo ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, co je ještě ok, a co už je za mojí hranicí. Zjistil jsem, co mě fakt totálně vysírá a začal jsem říkat svá první NEnápadná NE.
Začal jsem otevřeně říkat, co mi je nepříjemné a co dělat kurva nebudu.
Nejdřív jsem si to začal uvědomovat v sobě, a pak jsem to začal, tak jako potichoučku říkat i ostatním. A pokud neslyšeli, tak to ve mě začalo hořet, až jsem byl fakt nasranej, tak jsem to skoro zařval.
Začal jsem otevřeně říkat, co mi je nepříjemné a co dělat kurva nebudu.
Nejdřív jsem si to začal uvědomovat v sobě, a pak jsem to začal, tak jako potichoučku říkat i ostatním. A pokud neslyšeli, tak to ve mě začalo hořet, až jsem byl fakt nasranej, tak jsem to zařval, jak lev bez klece.
Jo, vztek, ten umí divy!
Jenže tam se dostat nechceme, my chceme ty hranice dávat najevo tak, abychom nezraňovali ostatní, to je jasný! I proto je potřeba začít postupně, ve svém tempu, jen pro Boha začít!
Vím, zní to složitě, ale to jen proto, že teď máš strach z toho, co tomu řeknou ostatní a hlavně ti, co tě využívali.
Jsme prostě stádová zvířátka, toužíme být přijati stádem, bojíme se vyloučení, protože sami bychom nepřežili. Je to někde hluboko v nás a i ten největší samotář, třeba jako já, touží být přijat.
Ale zpátky! Pokud je budeš mít dobře nastavené hranice, zůstaneš znovu v pátek v práci?
Možná jednou, vyjdu vstříc, to je oukej, ale 3 pátky v měsíci? Nejsem MAGOR a nebudu žrát Neurol!
Když máš zdravě nastavené hranice a umíš je komunikovat, tak žádnej manipulátor nemá šanci a to mi věř, protože já jsem dost slušnej vzorek manipulanta! A proč? Až budeš 25 let pracovat v prodeji a marketingu, tak to prostě nacucneš, jak ožralej komár na svatbě. Jo to byly časy, když komáři se ženili!
Všichni toužíme mít život pod kontrolou, aby to běželo přesně podle plánu. To by byl život! Krása by střídala nádheru! Šťastnej, jak blecha v kožichu domácího mazlíčka, co má jedinou starost se pořádně podrbat!
Jo, seděli bychom pod palmou a řvali radostí:
To je pohůdka, to je žrádlo!
Pohodovej život, plnej splněných přání, štěstí, zdraví a plných bankovních kont.
Kdo by to nechtěl, kdo?
Přestože si vážím svého života, tak jak je! Jsem přeci ten přijímající, ne?
Tak to mi nějak nejde! A možná dobře, ležel bych na gauči a dejchal, jak parní lokomotiva v kopci, protože jsem od přírody línej, jak veš!
- A hlavně uvědom si, že kdyby si uměl plnit své přání hned! Tak co? Tak by byla nuda, vole!
Ze strachu, že bych zakrněl mi vesmír nadělil život plnejch vzestupů a pádů, selhání, kotrmelců, extází a bolesti, které mě dovedly až sem! Mít to pod kontrolou, to je touha, která nás stojí spousta energie a hlavně bolestivých prožitků, protože on si to ten život dělá, jak potřebuje a sere ti na to!
Je potřeba si přiznat, že mít to pod kontrolou je marná touha a pokud jí máš jako životní hodnotu, tak si v prdeli!
Chceš-li Boha rozesmát, sděl mu své plány!
Stále slyšíme a čteme, co je v životě důležité a že štěstí je krásná věc. Denně dostáváme dávku rad, jak na to v médiích, z televizi, na Facebooku a jiných sockách…
Kdo se v tom má vyznat? Přijdeš si, jak Kolumbus, co jel do Indie a skončil na Kubě… Co ti chybí? Nemáš svůj vnitřní kompas!!!
Tvým kompasem v životě jsou životní hodnoty. To, co chceš a na čem ti záleží, do velké míry určuje, jak se chováš. Pokud zrovna jedeš klidné období, tak je to pohoda a přijde ti to dobrý tak, jak to máš, ale když se kolem tebe rozjede emoční bouře třeba partnera.
To se dějou věci! Najednou je ti velmi rychle jasné, co je důležité a na co se můžeš vysrat!
Když jsem před pár lety přečetl knihu „Důmyslné umění mít všechno u prdele“, tak mě celkem slušně sundala ze sedla ezoterickýho jednorožce a hezky uzemnila! Mark Manson, to napsal parádně a první, co vlastně popisoval skrz příběhy z celého světa, bylo nastavení životního hodnot. Ukazoval, jak moc důležité to je, jak hodnoty a hranice rozhodují o našem spokojeném životě, štěstí a klidu!
Začnu asi vlastním přesvědčením
„Jedině to, co prožiješ na vlastní kůži je zkušenost, která ti mění život“.
Je to tvá nejvyšší pravda o které můžeš mluvit.
Vše ostatní jsou kecy a ty, jak víš, nemaj cenu!
Většinu života byly moje životní hodnoty totálně posraný, protože směřovali pouze ven. Jsem Husákovo děcko a vyrůstal jsme v totalitě, která tlačila lidi ke konzumu (i když je to dnes jinak?) a hodnoty jako mít byt, dobře se najíst, mít pěknou káru a práci, kde vyděláš prachy, to byl vrcholný smysl života.
Sedni si a zamysli se, co je pro tebe fakt důležité. Co tě nabíjí? Co tě pohání? A co tě naopak vytáčí? 😡 Až to budeš mít jasně vybraný hodnoty, tak si můžeš začít nastavovat svoje hranice. Dřív to vůbec nedává smysl!
Pokud mám dobře nastavené hodnoty a z nich vyplývající hranice, jsem na dobré cestě jasně vidět, když se mnou někdo zkouší vytřít podlahu, jak s bezcenným hadrem. Jasně to poznám, cítím a dokážu z toho vystoupit a říct NE!
PS: Na konci jedna jistota, jakmile si nastavíš hranice, začneš je bránit a zvládat situace, které se ti opakovali, tak věř, že se PŘESTANOU DÍT!!! 😉👍
A proč?
Protože manipulátor si nevyhlédne člověka s jasnými hranicemi, který jsou cítit na 100 honů! Tam by totiž narazila ta kosa na kurva TVRDEJ kámen!
Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.