Můj uprdelismus

Uprdelismus – pozor není to, co myslíš!

Už kolikrát jsem byl obviněn (zatím ne soudně), že mám vše u prdele, že si ničeho nevážím, že nerespektuji jiné a myslím jen na sebe. Rád bych zde nalil, všem sebeobětovačům pro dobro druhých, čistého a možná pro někoho i kyselého vína.

Začneme otázkou!

„A čo si predstavujetě pod tým oným slovom Uprdelismus? „

Odpověď je vlastně velmi jednoduchá.
Z toho všeho balastu, který se v životě na nás valí, si prostě vybírám. Vybírám si, co mě zajímá, s kým se chci bavit a co budu dělat. Prostě jako správný esoterik, vybírám si, čemu dám pozornost.

Je to smutný, že u Ostravy někdo přepadl důchodkyni sebral jí 1200 Kč.
Je smutný, že v Brně nepochopili, že Praha je lepší!
Je smutný, že se hurikán na Floridě roztřískal 8000 domů a lidi nemají střechu nad hlavou.
Je fakt smutný, že u Berouna je hromadná bouračka při níž přišlo o život 5 lidí.

Ano! Je to smutný a pokud se ke mě tahle informace dostane, tak jí věnuji pár sekund smutku a jdu dál. Prostě to neřeším celý den, týden nebo měsíc bolesti tohoto světa, protože by mě jeblo. Proč bych měl? Z nějakého vyššího principu sounáležitosti k celku? Že jsem všichni jedno. Já jsem Ty a Ty si Já? To budeme přeci řešit pak na sjezdu vesmírného výboru.

Nemůžeš nést všechno utrpení světa pokud nejsi Ježíš!

Co, ale je fakt hrozný, když se začneš topit v tomhle bahně informací, které tě semelou a udělají ti ze života jednu velkou tragédii.
Co, ale je hrozný, když se rozhodneš přebírat odpovědnost za druhé a nést jejich bolesti za ně.
A to se spousta lidem prostě děje. Topí se neustále v depkách, žerou Neuroly, dvakrát týdně terapie a hledají nějakého Guru, kterým jim z toho pomůže.

Já prostě nepotřebuju mít všechny rád. Já nepotřebuji být s každým za dobře, a zároveň nepotřebuji k tomu, abych byl šťastný, aby mě všichni milovali a mluvili o mě krásně.
K čemu to je? Pouze tě to zavazuje, neustále se ohýbat podle toho, jak to chtějí ostatní. Jaký má být Tomík, abys ho milovala? Takový a makový, vědomý, tvarohový, zabezpečený a s fyzičkou Chucka Norrise?

Co tomu řeknou ostatní?

O, to je kurva mantra většiny západní populace.
Vytvořili jsme si bájný mýtus o dokonalém muži a dokonalé ženě. Pan Božský a paní Bohyně a všici to chcou!
Perou to do nás horem i dolem, jen pokud splníš těchto deset bodů, tak budeš přijatý do téhle elitní společnosti.
Vytvořili jsme pravidla a etiketu, podle které se chováme. U stolu jíme narovnaní, kolmo ke stolu, příborem, který držíme, tak jak to píšou v příručce. Nesrkáme, nekrkáme, neprdíme a neteče nám nudle. A i když je to blaf, tak o prostě sníme a poděkujeme. Jasně jsem hroznej, s tebou u stolu, nikdy nebudu!
Svázali jsme naše životy do společenských pravidel, které pak dodržujeme, i přesto, že nám nevyhovují a přijdou nám úplně dementní. Dodržujeme je i když se nikdo nedívá, tak jsme dokonalí!
I sex by se měl podle pravidel a hlavně potají. Ideálně ve středu večer. Ideálně rychle a potichu, protože vedle spí děti a nesmí o tom vědět, co kdyby to viděli a mohli mít trauma, že tatínek něco strká do maminky a ona vzdychá? Nedej bože, že by sténání při orgasmu slyšeli sousedi!
Co by si o nás pomysleli? Oni mají sex? To se posrali, ne? Kdo jim dovolil hekat nahlas? A komu tím pomůžou?!?

Co tomu řeknou lidi, když píšeš takovýhle blog o sobě a naší rodině? mi řekla máma v emocích, které jsem u ni snad v životě neviděl a normálně mě dostali do stavu, že jsem Já nevěděl, co říct!!!

Co by tomu řekli? Ať si říkají, co chtějí, je mi to prostě u prdele…

Uprdellismus je Mr. Proper

„Mistr Proper čistí, čistí až se všichni vidíme“

To je normálně esoterická reklama, vidíš to? Co je důležité hrát něco, co nejsi, jen proto, abys byla dobrá před partnerem, mámou, rodinou, ostatními, a aby tě přijímali?
Teda abys TY měla pocit, že si přijatá? Nebo je důležité, aby ses měla ráda a přijmula se sama a dala světu vědět, kdo opravdu jsi.
To, následně vyčistí okruh tvých přátel a věř mi, že lidi, kteří neustále chtějí, abys odpovídala jejím představám a očekáváním, ti akorát berou energii. Oni odejdou a už nikdy ti nebudou chybět. Přijdou noví přátelé, kteří tě budou respektovat a milovat takovou, jaká opravdu si.
Já vím kurva, bolí to! Nejsi na to zvyklá, nevíš jak a proč, dyk jsem, tak oblíbená! Ale si takhle ohnutá šťastná?

Takže můj uprdelismus je vlastně jen výběr toho, co v životě chci a co ne. A to je přeci dobře! Já nemám všechno u prdele, jak je mi často podsouváno, jen si prostě vybírám, co je pro mě důležité, čemu chci věnovat pozornost a energii, s kým chci trávit čas a koho chci milovat.

Prostě některým věcem říkám NE!

I když se mi to ne vždy daří, tak se to minimálně neustále učím.

A nikdo mi DO PRDELE do toho nebude kecat!

Tomáš, tak trochu jinej bloger!

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.

E-book Jak se z toho Neposrat