Nad tímhle článkem jsem přemýšlel fakt dlouho. Mám ho psát nebo to mám mít u prdele a nechat to být. Tuším, že to někomu nezavoní, ale co už! Otevírám rád nekorektní věci a projevuji otevřeně své názory. Mě, ale přijde tohle už dost postavený na hlavu. Začneme trochu oklikou, ale ono se to pak k té korektnosti dostane.

Přijetí chce každej

Nevím, jestli se budeš divit, ale to jediné, po čem opravdu toužíme je láska a její součástí je přijetí. Ano, už od malých capartů, chceme být milováni, hýčkáni, hlazeni, objímáni a přijatí bez podmínek. To je láska.
Jak to je u tebe? Cítíš se přijatý od rodičů? Od těch, kterým jsme bezmezně věřili a vzhlíželi k nim, jako k Bohům? A jak to bylo dál? Co ve škole? V partě? Ve vztahu? A přijal si se sám?
Pokud si přijatý, tak gratuluji a většina ti nejspíš bude závidět.

Pár rozjebávacích dotazů, prej to umím dobře:

• Když tvé dítě přinese domů kouli, protože se spletlo a řeklo Úče, že je Babiš prezident (doufám, že se nejmenuje Nostradamus), tak ho stále ho stejně miluješ?
• Když tě brácha obere o dědictví, furt je to tvůj brácha? Přijímáš ho? Nebo od té doby se nebavíte a je to už 20 let, co ho nenávidíš?
• Když tvá máma tě nikdy neobjala a neřekla, jak tě má ráda… Přijímáš to?
• Když se tvůj táta nikdy nepřišel podívat na tvůj zápas, nikdy tě nepochválil a neřekl, že je na tebe pyšnej… Přijímáš ho?

Někdy mi přijde, že jsem, jak ruskej kafemlejnek (blbá doba na cokoli ruskýho) a stále se opakuji, ale víš, jak to je s tím opakováním a moudrostí:

80 % veškerého osobního rozvoje je přijmutí rodičů. Odpustit jim, sobě a podívat se ně z jiného úhlu. Zkusit se podívat na tebe jejich očima, zjistit, jak to měli oni jako děti.

Dokud tohle neuděláš, můžeš čistit čakry, otevírat třetí oka, meditovat do bezvědomí nebo Alejůja a stejně se nepohneš ani o krok.

A co je kurva to přijetí?

Přiznám se, že už nevím kdo, kde i kdy to řekl. Mohl to být nějaký Guru a možná jich to řeklo víc a já jako Samozvaný mudrc to šířím:

Přijetí znamená, že ta osoba, věc nebo situace v tobě již nevyvolává žádné emoce, a hlavně ty negativní.

Dlouho trápil s tím přijmout moje rodiče a hlavně tátu. Fakt dlouho jsem neodpustil, když mi táta v 16 letech dal facku před kámošema. Chytil mě před školou s cigárem na spodním retu a já koukal a najednou plesk. Jenže on věděl, že to hulení je na hovno, sám hulil 30 let, a tak to prostě udělal takhle. Jinak to neuměl! Ano, byl to divnej projev lásky, ale prostě byl!

Když si vzpomenu, že mi jednoho dne řekla manželka, že už s tebou nemůžu žít a do dneška mi neřekla proč? Skoro 4 roky, jsem jí nedokázal odpustit. Než jsem si uvědomil, že to se mnou fakt měla kurva těžký, protože jsem se choval někdy jako dobytek a měla na to právo!
Jak dlouho mě napadaly sebedestrukční myšlenky, že jsem mohl být jinej, pokornější, laskavější a trávit víc času s ní a se synem. Jak dlouho jsem jí nenáviděl, že mě připravila o rodinu!

NE, nepřipravila, to já sám!!!

Potřeboval jsem si nabít si držku, projít obrovskou bolestí a uvědomit si, že to neběží podle mýho plánu, jak jsem si do té doby myslel a že úplně za vše ve svém životě nesu odpovědnost!

Máš podobný zážitky a nevíš, co s tím?

Jo! Tohle přijmout mi trvalo roky, jen aby si někdo nemyslel, že to bylo na tejden! A, že jsem měl nějakej gurublikanec a bylo to dobrý!

Rozverná rozmanitost

Ono to totiž není úplně prdel přijímat. Jsme tak rozmanití! Krátcí a vysoký, tlustí a hubení, extroverti, introverti, cholerici, melancholici, otevření a mudlové, ryby, váhy nebo kozorozi, do toho ženské cykly (dnes už nejen u žen), fáze roku, měsíce, slunce a stárnutí…
A nakonec muži a ženy (pokud můžu ještě, ale já myslím, že mě genderově nevyhranění nejspíš nečtou)!
Jak těžké je opravdu přijímat ty rozdíly mezi námi a zároveň, jak důležité to je, třeba jen kvůli inspiraci, předávání moudrosti a zkušeností, které nám pomáhají být lepší.

Posraná korektnost, jako zdroj přijetí

Takže už víme, že všichni chceme být přijati, a tak se různě křivíme, jen abychom odpovídali standardům ostatních a společnosti. A novým standardem, ne-li novodobou modlou je ta posraná:

KOREKTNOST!

Je všude kam se podíváš, a tak nějak nenápadně, nám začíná vstupovat do života. Abychom byli korektní, tak popíráme historii, ničíme památky a vzpomínky, protože neodpovídají tomu, jací bychom dnes měli být. Potlačujeme se, své sny, touhy, pudy i radosti, což nám bere to, kým opravdu jsme, jen abychom vyhovovali a vyvážili hříchy minulosti.

Jenže mi to kurva děláme popřením, místo přijetí!

On i Hitler, Stalin, genocida Indiánů, otrokářství, sexuální násilí a další hrůzy jsou naší součástí.
Ano, i tvojí součástí to je. Hluboce věřím, že tyhle hrůzy se děly pro něco! Měli jsme to prožít, abychom si něco uvědomili, přijali následky a odpovědnost
Jenže touhle vlnou korektnosti a snahou se nikoho nedotknout, mi přijde, že to popíráme a utíkáme od reality! Najednou přepisujeme naší historii, aby se nám víc hodila do korektního světa. Schovávat, uhýbat, potlačovat a dělat, že to neexistuje, na to jsem podle mě mistři. Je potřeba přijmout, že to bylo součástí našeho vývoje.

Kyvadlo

A proč tedy ta vlna Korektnosti teď? Život už je takový a dává nám ochutnat z obou svých částí spektra, protože cílem je?

Rovnováha!

Tedy opět, jak už jsem kolikrát psal:

• Nemůžeš vědět, co je nahoře, když nepoznáš, co je dole.
• Nemůžeš vědět, co znamená být zdravý, když si nikdy nebyl nemocný.
• Nemůžeš cítit pocit štěstí, pokud si nezažil bolest spojenou s neštěstím.
• Nemůžeš vědět, jak se cítí hladový, když si neměl, co do huby.

Je to tak, jak říká milovaná! A proč kyvadlo?
No, představ si, že jako civilizace rosteme a kyvadlo dějin, nás posílá úmyslně do obou extrémů poznání. Kolik jsme zažili válek a ochutnali i mír. Kolik hladomoru jsme zažili a teď se přežíráme, jak prasata! Zažíváme návrat k duchovnu po letech honění se za majetkem!

Mám pocit, že musíme zažít fakt extrémní opaky pro poznání opravdové rovnováhy. Vždy jsme měli nějakého nepřítele, které ho jsme nenáviděli, někoho, s kým se dalo bojovat nacisti, komouši, Vietnamci, islamisti, protestanti, Rusové, indiáni a teď máme poznat opak xenofobie, tedy korektnost!

Malá vsuvka o xenofobii od chytrobota.
Je to nepřiměřený strach a z něho vznikající nenávist vůči cizincům nebo lidem pocházejícím z jiných kultur nebo etnických skupin. Tento jev může být založen na nedostatečných znalostech, stereotypních představách, předsudcích nebo dokonce na politických, ekonomických nebo sociálních faktorech.

Namátkou kolik válek bylo jen pro barvu kůže, kolik jich bylo kvůli náboženství, nebo jen jinému názoru na věci a situace. I když nakonec se ukázalo, že vždy šlo v první řadě o prachy.

Hop a je tu korektnost

A teď se kyvadlo zhouplo na druhou stranu od xenofobie ke korektnosti. Teď se budeme učit druhý extrém, že vše je v pořádku a zahladíme stopy, jak geniální masovej vrah jen, aby se nepřišlo na ty hrůzy.

A jak jsem už psal přesto, že mi ta upjatá korektnost, která potlačuje autenticitu, dost sere, tak to musíme prožít, abychom se jako lidi mohli vrátit do rovnováhy, v které si budeme vážit jeden druhého, i s chybami, které máme. Budeme si moci udržet autentičnost a zároveň přijímat druhé, když jsou jiní než my a nebude to popírání, ale přijetí té originality.

PS: Tak já jdu přijímat, že někdo není ani žena, ani muž! Že Thor je uplakánek a už nemá své kladivo! Že máme černé šlechtice a Netflix, doporučuje před prvním sexem dvou kluků udělat si klystýr. Vzhůru do časů korektnosti, kdy vše je přijímáno a co ne, tak se popře a přepíše něčím, co se přijmout dá!
A usměj se, protože bez srandy, to bude stát za hovno!

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.