Tak tohle je super hláška:
Já jsem takovej chudák,
a taky úplně luxusní terapeutická metoda…
Říkáme jí: Chudák Já a krásně mi ji zvědomila Veronika (děkuji) a musím říct, že u mě teda funguje víc než dobře a většinou to končí velkým smíchem. Směju se sám sobě, což je za mě jedna z nejdůležitějších schopností, kterou jsem si na cestě osobního rozvoje osvojil.
Když to mohu popsat, je to vlastně tak, že vyndáš ze sebe tu věčně nespokojenou a stěžující si osůbku, dáš jí naproti na židli a posloucháš, jak si stěžuje…
Jo, pro někoho je to vlastně divný, protože tohle se přece musí dát nějak obejít, potlačit, přepít, prefetovat nebo cokoli pře… Ne?
Tak poslouchat toho svýho Chudáka Já je ti trapný, ale poslouchat vyndaný chudáky ostatních, je pro tebe v pohodě?
Zeptej se sám sebe, o čem je konverzace s většinou lidí? Jako příklad je odpověď na otázku:
Jak se máš?
Mám se dobře! Mám se skvěle,
a pokud do toho nevstoupíš, tak za chvilku to začne:
… ta mě zase nasrala…
… ten šéf, to je takovej kokot…
… já tu práci prostě nesnáším, ale z něčeho žít prostě musím…
… moje tchýně, na tu sedí, že je to spojení slov tchoř a svině, jak já ji nesnáším…
… a to kafe v práci stojí taky za vyliž prdel…
Prostě po automatické odpovědi:
Mám se skvěle,
kterou máme naučenou, protože nikdo nechce prezentovat, že jeho život stojí za hovno, se objeví nespokojený, remcající, stěžující si Chudák Já!
Příběhy, příběhy, příběhy… Vše, co se děje venku a neodpovídá mému nastavení, je na hovno. Všichni si dělaj, co chtěj a nikdo mě neposlouchá a já přeci vím, moc DOBŘE, co je pro ně DOBRÉ!
Příběhy…, na které když se podíváš trochu zeshora, myslím tím nadhled (ne, že utečeš do druhýho patra, i když to by bylo asi taky řešení), tak vidíš, že se to stále opakuje…
Jak nám ukazují řecké mýty, vše se neustále opakuje…
Posranej život, nic nám nevychází, nikdo se nechová, jak bychom potřebovali a Sportka taky ještě nepadla, kurva!
Tohle mě sere, tamto mě sere a tohle, ty vole, mě taky sere…
Nemáme to pod kontrolou a jsme mega rozladění, frustrovaní a nespokojení…
Jenže mám pro tebe tajemství…
Kecám, něco jo…
Po řecké archetypální psychologii jsem trochu přičuch (to víš jsem taky informační smažka) k stoické filozofii (Markus Aurelius, Seneca) a v ní se tohle moc pěkně řeší… Je to tedy hodně mužská cesta, protože oni tak trochu emoce dávají stranou, ale i tohle může být pro emočníčky, jako jsem já, někdy přínosné…
Rozdělují věci a situace v našich životech na:
1) Máš pod kontrolou – vnitřní nastavení a hodnoty (upřímnost, sebeláska, pomoc bližnímu)
2) Máš částečně pod kontrolou – tělo, můžeš zdravě jíst, cvičit, ale jestli tvé tělo bude zdravé, to je otázka?
3) Nemáš pod kontrolou – počasí a vše ostatní, teda milion věcí, které se nám dějí.
takže jak je vidět i můj oblíbenej Uprdelismus, kterej říká, vybírej si věci, kterým chceš dát pozornost, a věci, které nemáš pod kontrolou, měj více či méně u prdele, z něho vychází…
No, a právě ten Chudák Já je ten, co by chtěl mít pod kontrolou hlavně body 2 a 3.
Takže si teď můžeš dělat sám terápka, nepotřebuješ mě k ničemu, koneckonců, stejně si všichni ty věci musíme hlavně odžít…
Tak si sedni někde sám, hrábni do sebe a vyndej Chudáka Já... Nabídni mu židli vedle sebe a s nadhledem pozorovatele, tedy nebudeš ho vnímat, jako že si to ty, ho necháš vylejt ten svůj kyblík špíny ven…
Ne, na tebe, ale někde stranou…
Nehledej řešení, neargumentuj, nehodnoť, nevysvětluj… Ne, jen nech Chudáka Já pěkně mluvit.. A pozoruj… Sleduj svoje pocity…
Muži trochu poznávají cestu, jak ustat ženské emoce, že?
Jo, všichni už všechno známe a stejně na to serem, co?
Je třeba ho prostě občas vyslechnout, a pak se třeba zasmát, protože je to vlastně hrozná prdel, říct si:
Tak si udělej čas a pozvi svýho Chudáka Já na kafe…
Anebo si dej zase vínko nebo pifko, je to vlastně u prdele 😂😂😂
Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.