Co znamená, když řekneš MILUJI TĚ?

Jak už víme moji milý, tak se v životě opakují různé situace, řekněme lekce, které ti mají něco říct a pokud to nepochopíš a nezjistíš proč, tak tu lekci jedeš znova a znova a znova! jo, jasně, nechceš to, ale je to tak!
Teď si řeším vztahové témata, nějak mi to ty vole prostě nejde! Jsem v pohodě s tím být sám, dokonce vyžaduji určitou část svobody, samoty pro moji vnitřní očistu, ale jsme párová zvířátka a pokud to klape, tak je i mě ve vztahu lépe než o samotě!
Zrovna teď mám v sobě jednu otázku, kterou možná řešíš i ty:

Co znamená miluji tě?

Jasně řeším tu možná definici z hlavy, ale mě to prostě zajímá. Nejde to popsat, řekne každý první ezoterik, to musíš cítit, ale pojďme se k tomu postavit ve hmotě! Pojďme najít aspoň z části definici, s kterou si v pohodě. Takže, co vlastně znamená, když řeknu:

“ MILUJI TĚ“.

Zkusme to!

Hned na začátku vyhodíme tu první a úžasnou zamilovanost! To období, kdy v tvém těle probíhají úžasné chemické reakce, tvé srdce je na hraně infarktu, protože jede bomby, jak když stoupáš na Lysou! Tvůj racionální mozek je totálně vyndanej a software hlásí, že je nutný restart!

Ptám se, jak to je po tomhle extatickém období. Když přijde to obyčejné bytí, život, starosti a stereotyp?

Co tam tedy máš ty, když řekneš MILUJI TĚ?

Můžeme tu mluvit o jazycích lásky, skryté za slovy Miluji tě! Někdo má rád dárky, někdo potřebuje ujištění nebo pozornost, skutky nebo doteky. Každýmu se líbí něco jinýho a je fakt na hovno, když to netrefíte. Já to vezmu jinak!

– Je to napojení?

To je hodně pro ezoteriky! Cejtíš, že to mezi vámi teče, proudí! Asi takovej ten pocit, že to zapadá, jak puzzle! Ty máš velký bříško a ona lordózu, takže zalžičkujete a je to to full kontakt 💕!
Když ten druhý povídá, tak tě to zajímá. Cítíš, že jste v určitém souladu a je ti dobře! Hodně to připomíná to zamilování, ale už to není bezhlavé, jak před tím!

– Je to přijetí druhého?

První, co mi přišlo je přijetí! Ano, přijímat tohoto druhého, takový jaký je. Nechtít ho změnit a podporovat ho za každé situace, krása, ale stačí to? Vždyť takto můžeš přijímat i člověka, s kterým nemáš vztah. Přijetí je krásná věc, léčí nám to dětské vzorce, kdy jsme často nebyli přijati rodiči a okolím. Ale je to ono?
Pak mi přišlo…

– Je to zůstat, i kdyby trakaře padaly?

Všichni máme v sobě strach z opuštění a samoty…
I já tvrďák, samotář a vlastně solitér, kterému je spousta věcí zbytečných věcí uprdele, má v sobě strach z opuštění, jen ho nejspíš nedávám, tak najevo. Je to přeci parádní, že to naše srdce se zamiluje a po chvíli bez důvodu hlava začne mít strach, že o to přijde. Znám spoustu párů, které jsou spolu jen ze strachu!

– Odevzdání a potřeba?

Odevzdat se a uvěřit, že je to ono, konečně to je to pravé. Konečně se jako žena můžeš odevzdat a jako muž se cítíš být potřebný. Ano, oba principy muž/žena máme ve vztahu trochu jiné touhy.

– Že by respekt?

Pro mě důležitá součást vztahu a pozor není to kompromis! Když ty tohle, tak já tohle, to je obchod ty vole. Respekt je, když tomu druhému s láskou přeješ to, co jeho srdce žádá a jsou jeho potřeby a nic za to nechceš! Pouze ze srdce přeješ a podporuješ!

Co mi tam ještě chybí?

Přemýšlím, je to směsice pocitů, potřeb, nastavení, vzorců, v který se tak trochu motám? Ano, je mi 54 let a vlastně to neumím definovat. Je to možná všechno dohromady?

Když řekneš Miluji tě!

Je to stav mysli nebo ze srdce? Teď všechny ženy asi vyskočili z gauče a rvou si vlasy a muži se usmívají, ale kdo skutečně 100% potvrdí, že je to srdcem?

• Co když to jednou řekneš ze srdce, ale…
• Jak to je časem, je to stále stejný pocit nebo to řekneš, když to ten druhý potřebuje slyšet?
• Je to stále to samé jako poprvé? Nebo se to mění?
• Je možné říct, že to je vždy jen srdce?
• A proč to mnohem víc cítím ve chvíli, kdy o toho druhého přijdu?

Miluji tě, znamená být spolu stále!

Jsem vítací typ a nesnáším loučení, proto ve mě touha ženy být stále spolu, dokud nás smrt nerozdělí, vyvolává spíš panickou ataku!
Jako bytost se silným mužským principem potřebuji svůj prostor a čas…

Co já můžu po tolika zkušenostech vlastně říct o vztazích? Co pro mě znamená slovo Miluji tě? A proč to vždy skončí krachem? A proč to u druhých vidím a u sebe ne?

Bozi v nás

Už skoro rok se zabývám archetypální psychologií, což je vlastně popis našich vzorců chování uložených v podvědomí, která nás ovlivňují.
Znáš takovej ten pocit:

• Reaguješ dřív než si chtěl a na někoho slovně či fyzicky zaútočíš (Áres/ Artemis)?
• Nebo procházíš těžkým obdobím, tak začneš chlastat, aby ti bylo lépe (Dionýsos).
• Nebo žárlíš na partnera (Héra, Hefaistos),
• Nebo všechnu lásku směřuješ k dětem (Deméter)…

Je to fantastický, jak pomocí nám blízkému řeckému panteonu Bohů, můžeme popsat naše nevědomé chování. Skvělý je, že každý s těch Bohů má nejen negativní, ale i pozitivní části. Není to černobílé, jak nabízí třeba křesťanství, které rozděluje pouze na nebe a peklo.
Už se těším, protože příštích pár článků bude určitě o řeckých archetypech a jejich touhy skrz nás prožít své příběhy a mýty! Jedinou šancí je totiž je opravdu prožít…

A moje vztahy?

Moje vztahy a souvislosti…

Vztah beru jako kontakt, který trval více jak 1 rok, protože těch krátkých lásek jsem zažil mraky.

• Pamatuji svou první lásku Martu (Persefonu) v 17 letech a někdy mám pocit, že tam jsem miloval, možná i proto, že byla první a bylo to do určité míry nezralé a nezatížené jinými zkušenostmi.

• Pamatuji si bojovnici Danielu (Artemis). která se mnou cvičila a díky ní jsem v sobě potlačil žárlivost do nejnižších pater nevědomí, protože jinak by mi z toho jeblo!

• Samozřejmě pamatuji Báru (Persefonu), moji exmanželku, která mi dala syna a zalila mě láskou, službou a oddaností, které jsem si nevážil a nebyl jsem na ní ani připraven.
• Pamatuji na Kateřinu (Athéna), s kterou jsem si dokázal hodiny povídat a smát se. Bohužel tím, jak jsme si rozuměli na úrovni hlavy, tam chyběla dost polarita a nešel nám sex!
• Pamatuji sexy Šárku (Artemis), na kterou jsem čekal skoro rok, než se rozhodla, že se mnou bude, ale většinu času jsem bojovali o to, kdo má větší koule.
• Pamatuji malinkou Pavlu (Persefona), kde jsme měli totální napojení našich těl a sexualita se i díky podělaným kurzům rozvíjela, jak poupátko
• Pamatuji Petru (Artemis), chytrou ženu, kde došlo asi k největšímu propojení a to jak nahoře (hlava), tak dole (srdce a intimita). Jeden by řekl, že to je už konečně ono, ale k mému lítosti to opět neklaplo!

Když se nad tím zkráceným souhrnem zastavím, tak vidím, že to byly buď velmi submisivní ženy anebo naopak bojovnice! Případně kombinace těchto archetypů!

Uvědomění převozníka

Uvědomil jsem si, že klíčové ženy mého života byly vždy ve složité vztahové situaci a život mi je poslal do cesty!
Jako ten Hermés, ochránce žen jsem, je provedl cestou k sobě nebo hypoteticky vytáhl z podsvětí na SVĚTLO (jako Hermés Persefonu). Dal jim něco ze sebe jistotu, pozornost, stabilitu, lehkost, radost, úsměv a dostal od nich lásku, obdiv a odevzdání, která zase nabíjela mě!
Aspoň na chvíli to bylo krásné a bylo tam to MILUJI TĚ! Aspoň měl jsem pocit, ale…

Umím já vůbec milovat?

Já vlastně nevím, možná tuším, možná umím milovat, jen to neumím dát najevo! A možná jsem úplně mimo. Nic není nemožné jako u Toyoty!

Spousta moudrých teď řekne:

Nejdřív si to musíš vyřešit sám a pak hledej vztah,

Tak na rovinu, kdyby to měla být jediná cesta, tak jsem všichni až do konce života sami. Naopak ve vztahu, kdy ti ten druhý zrcadlí, si toho můžeš všimnout mnohem dřív a poléčit to, jen někdy není dost času. První krok je zvědomění a druhý léčení, které může trvat dýl než si myslíš.

Na týhle planetě se teprve učíme, co je dát bezpodmínečnou lásku.

Sorry, ale kdo tvrdí, že ano, tak kecá anebo neví, co to opravdu obnáší! Možná, když budeme mluvit o psech, tak ok.
Vypadá to, že se neumím pustit do vztahu naplno, což je ve finále cítit. Asi si stále po všech zraněních, které nese mé srdce neumím se plně odevzdat a pustit kontrolu.
Jenže kdo umí?

Teď to bude možná znít jako trochu oběť, ale vždy jsem z toho vylezl dost bolavej a zklamanej, že další vztah nevyšel. Snažím se přijít na odpovědi na otázku PROČ! Snažím se tu bolest přijmout a poučit se a zároveň nezavírat srdce, které teď kurva bolí! Byl jsem nejspíš přijatý, byl jsem svým způsobem milovaný, byl jsem zahrnut pozorností a měl i svou část svobody.
Na první pohled jsem měl vše, co jsem potřeboval…
Jen do sebe dost často naráželi právě ty archetypy! Na obou stranách bylo spousta strachů a bolesti, což není výmluva, ale oba máme nějaké věci nezpracované, a tak mezi námi velmi často zuřil boj, který ani jeden nechtěl prohrát, a to se stalo po čase k nevydržení. Víc asi není třeba dodat.

Zkus si položit otázku?

A na závěr zkus si položit otázku TY, co vidíš za slovy MILUJI TĚ. Kdybych se tě zeptal, co by bylo řečeno?

Já si myslím, že to je takovej mix toho, co jsem napsal, ale možná jsem úplně vedle! Díky deníčku, že jsem mohl!

A příště už jedeme ty archetypy, jo?

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.