Vztahy a podobné podivnosti

Tak vztahy říkáš, jo!

Vztahy, vztahy a zase vztahy, jsou všude a nikdy se jich úplně nezbavíš, pokud nechceš žít, jako mnich někde sám v jeskyni, srát na všechny a jen meditovat. Ale pozor, pokud tam budeš dost dlouho, někdo si tě všimne, udělají s tebe Guru. Vzniknou zase vztahy a jsi opět v prdeli.

Přemýšlím, jak to vlastně mám se vztahy. Na Facebooku mám přes 1000 přátel a můj profil Tomáše Uprdelisty, sleduje přes 900 lidí. To jsou taky vztahy, i když jen elektronické a většinu prostě neznám, tak jsem se po čase zase nacítil a sepsal divnej článek. Někoho potěší a někdo bude nasranej, a to je život. Komu se to nebude líbit, tak víš, co? Polib si Ego.
Jo, to taky 🤣🤣🤣

Pozor na to, co říkáš, ať se ti to nesplní!!!
Poslední dobou jsem říkal na všetečné otázky žen, jestli někoho mám, že jsem polyamorik, což většinu žen odradí. Byl jsem ve vztahu, a tak mi to přišlo vtipné. Jenže Vesmír mě vyslyšel, a přesto, že s polyamorií nechci mít nic společného, tak jsem opět sám a můžu si dělat, co chci, i když nechci 🤣.

Vsuvka divnýho blogera

---

Takže, jak to s těmi vztahy vlastně je?

Jedno je jasné vše, co si o vztazích v sobě neseme a jak je prožíváme, pochází z jednoho hlavního zdroje. Největšími programátory tohoto zdrojového kódu jsou rodiče, o čemž píšu v archivním článku „Zabte svoje rodiče„, kde se už z názvu většina čtenářů křižovala, omdlívala, a následně se dovolávala trestu nejvyššího.

To máš z toho s jakejma lidma ty se stýkáš 🤣

Pamatuješ na Samotáře a tuhle úžasnou hlášku? Je to pravda odvěká, vztahy dělaj člověka, prostě to s jakými lidmi se stýkáš, se odráží v tobě. Chceš-li žít v tom, že život je boj, tak nehledej ezoteriky, ale udělej si partičku z nácků a vyraž čistit ulice.

Studenej odchov

Už jsem to někde psal a musím opět potvrdit, že pocházím z takzvaného „studenýho odchovu“ a možná se ptáš, co to znamená, tak v jednoduchosti jsou to rodiny, v kterých se prakticky nevyskytovaly emoce a otázka:

„Jak se cítíš?“

… se nikdy, ale opravdu nikdy nepokládala, na rozdíl třeba od nové plovoucí podlahy v obýváku.

Pokud už jednou jsi ve studeným odchovu, tak víš, že city se nahradí úžasnými úspěchy, a to hlavně na poli materiálním. Říkáme si jen ty hezký věci, protože ty ošklivý se mají držet pěkně pod pokličkou.
Občas, když to zabublá, jak dlouho taženej vývar, tak se poklička nadzvedne, trochu to zasmrdí, a pak rychle přiklopit, protože tohle my neřešíme. Někde v duchu, ale kroutíme hlavou, jak to, že to nezmizelo? Dyk přeci moudří říkali, že čas vše vyléčí. Pěkný hovno, slavný soude, on to jen na chvíli zakreje a odloží. Co budeme teda dělat, když to nezmizelo do prdele!?

A tak stále dokola v rámci zachování pozitivity v rodině se to ošklivé a bolavé schovává pěkně do kastrůlku nebo pod koberec, ale hlavně ať to není vidět. Navrch huj a uvnitř tfuj a my jedeme dál, a láska má děj.
Nějaká objímačka, pohlazení po tváři, ukápnutá slzička, ZAKAZUJE SE!
Okamžitě se uklidni, a pokud to nejde hned, tak

Běž do pokoje a vrať se, až budeš normální

Jak moc se bojíme opravdových negativních emocí. Nebavím se tu o úšklebku, nebo poslání do prdele, ale o opravdovém emočním vyndání. Třeseme se strachem z každýho hysteráku, projeveného hněvu nebo srdcervoucího pláče.
Když někdo začne usedavě plakat, hned se ho snažíme uklidnit a říkáme
„To bude dobrý, neboj. Hlavně už nebreč“.
A co když to kurva dobrý nebude?! Co když potřebuji řvát a plakat 3 hodiny a všechnu tu bolest skrz to dostat ven. Ptám se proč nechceme vidět pláč, hněv, smutek, strach? Je to přeci součást života. To je takové ponížení, že to raději skrýváme? Proč to neustále přikrýváme pokličkou? Proč bráníme už i dětem vztekat se a brečet?

Já ti jednu fláknu, ať máš proč brečet!

Každá mince má…

Takže žijeme ve světě, ve kterém se negativní emoce neprojevují, ale když nemůžeš ochutnat tyhle negativní dobroty, tak nemůžeš prožít, ani ty pozitivní. Vychází to z principu duality, kdy jedno bez druhého nemůže existovat, proto se mi líbí ta umělá pozitivita, na kterou najede spousta ezoteriánů, kteří odmítají vše, co je negativní.
Ne vole! Všechno přijímám, ty hovna neexistují! Prostě to vymeteš ze svýho života někam pod koberec.

Naskočíš na růžového jednorožce a s ním pluješ na nebi bez mráčků, zpíváš mantry a lemtáš zelenej ječmen na litry.

Jo chvilku tahle pojedeš, ale pak se to stejně stane, pokud nepřijmeš své negativní emoce, nedej Bože, i těch druhých. Pokud sám neumíš říct, co tě sere a svůj hněv a pláč skrýváš pod polštář, pak neumíš ani říct, že miluješ, neumíš s láskou pohladit, upřímně se usmát a projevit radost a pokud náhodou jo, je to tak povrchní, že ti to nikdo neuvěří.

Kolikrát jsem já uměle plesal nad věcmi, které mi byly úplně u prdele!

Většina vztahů jsou závislosti

Když si tohle všechno děláme, pak je jasné, že máme vztahy, jaké máme. Jasně můžu bejt zase chytrej, jak rádio Jerevan, a přepisovat tu tisíckrát vyřčená moudra všech mudrců světa, ale jedno je prostě pravda.

Je to tvrdej byznys typu:

• Ty máš byt, já mám chatu. Jasně, když budeme spolu máme, kde bydlet a na víkendy máme kam jezdit
• Ty máš hezký kozy, zadek, umíš dobře šukat a já mám prachy, firmu a jsem perspektivní, když to spojíme bude to parádně klapat. Pokud tedy nezestárneš nebo já nezbankrotuji.
• Ty si sportovec a já jsem chytrá, budeme mít super chytrý sportovce.
• Ty si silnej a vědomej a já pečující, věrná, ale bojím se být sama
• Já dám to a ty dáš tohle, a všichni dohromady budeme mít moc!

Vstupujeme do vztahů za účelem něco získat, místo přinést!

Vztah je největší osobní rozvoj

Za mě je prostě vztah HLAVNĚ příležitost a ten největší osobní rozvoj všech dob. Sjel jsem za posledních pár let desítky seminářů a za svůj život ochutnal desítky žen a věřte, že bych z nich jednu ideální postavil. Z téhle bych vzal radost, z téhle komunikaci, z téhle oči, vlasy, prsa, z téhle odvahu experimentovat v posteli a lásku k penisu. Byla by vytuněná, a přesto si dnes nejsem jistej, jestli bych byl šťastnej!

Bez chyb nejsou zkušenosti!
Bez chyb není, co zlepšovat!
Bez chyb se není čemu smát, nebo proč brečet!
A po čase přijde hrozná nuda. A TO NENÍ ŽIVOT!

Jako facilitátor a lektor, jsem viděl spousta lidí, kteří se otevřeli a hodiny plakali a řvali jen, aby to ze sebe všechno vyndali a konečně mohli být autentičtí.

Nejdůležitější je respekt (teda hned po lásce)

Vztah není obchod, ale příležitost sdílet svůj život a růst s někým, s kým ti je dobře. Nejsou to neustálé kompromisy a tolerance, i když to zní, jako moudrá poučka, tak tomu nevěřím.
Toleranční patent vynesl v roce 1781 Josef II v Rakousku-Uhersku a týkal se svobody vyznání i jiné víry než katolické. A takovýhle toleranční patenty mi uzavíráme ve vztahu dnes a denně.

• Když ty můžeš chodit každý čtvrtek na pivo, tak já budu chodit každou středu na kafíčko s holkama.
• Když ty utrácíš měsíčně 5000 za šminky, tak já si snad můžu koupit permici na hokej, ne?
• Když ty si můžeš jezdit na ty v osahávací tantra kurzy, tak já snad můžu zajít na striptýz, ne?
• Když ty tohle, tak já tohle… a laskavě buď tolerantní, tenhle vztah není vězení jsme se domluvili.

Co nejvíc chybí ve vztahu vzájemný respekt!

Respekt k životu a potřebám toho druhého. Sami nejsme schopni respektovat své potřeby, natož toho druhého, a to vyvolává přesně tenhle pocit.

Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak si mrtvej Hovorka!

Neustále v sobě máme potřebu mezi sebou soupeřit a vyhrávat.

A jediná cesta, jak z toho ven je otevřená komunikace svých potřeb a RESPEKT k potřebám druhých. Zastavit se, sednout si a z hloubky srdce si říct, co potřebujeme pro své štěstí, spokojenost a tyto potřeby navzájem respektovat, ne tolerovat! Nevím, jestli ti to došlo, ale vztah je hodně o nás samotných, o okamžicích, z kterých se skládá život, který je krátký a je potřeba ho žít, ne přežít.

A PŘÍŠTĚ O VZTAHU MUŽE K ŽENÁM, TEDY SPECIÁLNÍ POKRAČOVÁNÍ….

---

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.