Zabte svoje rodiče!

Tak, a teď se spousta milujících synů a dcer nejspíš pokřižovala a řekla, ten se už úplně zbláznil! To je magor!

Tak jsem, tak trochu jinej bloger, ale klid, ten titulek je prostě bulvár a bývá důležitou součástí článku!
Takže jinak, aby měla dušička klídeček…

„Zabte rodiče v sobě„,

nebo pro ty úplně útlocitňoučký, „Zbavte se rodičů v sobě„.
Je to v pořádku? Super, tak snad to dočtete, je to kurva dlouhý.

V běžném životě si to frčíme na autopilota, pěkně pijánko, svítí sluníčko 🌞, dáme kafíčko a vídeňskej sachr, máme i trochu to štěstíčko, žádnej stres a najednou BUM. Přijde nějaká situace a zapne se nám prográmek a hned kroutíme hlavou nad reakcí, co to je zase za sračky.
Každý máme v podvědomí programy, o kterých většinou ani nevíme. Jsou to naši osobní trojští koníci, pěkně ustájený, krmený a spokojeně čekající ve startovních blocích v naší hlavě na svou chvilku slávy.

Na velké části těchto trojskejch koní se dost podepsali naši milí rodiče, protože pro nás v určité části života, byli Bohové, kteří se o nás starají, všechno znají, všude byli a my všechno sakumprásk zkopírovali!
Nakopírovali jsme to dobré i to špatné, ale my jinak nemohli, my byli hladoví po veškerém vědění!

Malá odbočka od rodičů

Stejně to funguje dnes, akorát jsme si za Bohy zvolili media, která do nás perou pod tlakem tisíce ozdrojovaných informací a my máme velký problém se v tom vyznat a určit, co je správné a na co se vysrat.
Dnes je ta manipulace krásně vidět na mediálních kauzách z poslední doby. Nejdříve byli Imigranti, pak Covid-19 a teď jede rasismus a trenér dorostenců z Brna. To je problémů, které potřebujeme řešit a vyjadřovat se k nim, to by jednomu jeblo!

Vším si prostě zasíráme mozek, neustále něco hodnotíme, zaujímáme stanoviska a pak se hádáme, co je a co není pravda. Nakrmeni manipulativním balastem z médií se dělíme na tábory, které se pak napadají a nenávidí. Rozděl a panuj!

Melouchář

Každej z nás se během života dostane do situací, ve kterých reaguje, jak totální bezmozek. Je to automatická reakce na nějakou situaci do které naskočí ti naši Trojští koníci a až po chvíli si řekneš, tohle jsem fakt jako já?
Nebudeme chodit kolem horký kaše, třeba to moje mamka, tentokrát nebude číst, ale uvědomil jsem si to nedávno…

Můj tatík, jel model meloucháře (když ho to doma nebavilo, tak řekl, že má melouch). Doma se nějak extra bejt nemusí, stačí vydělávat prachy, nosit je domů, aby rodina byla zajištěna. Hlavně žádný silný emoce, projevy citů, lásky a hraní s dětičkama. Jak přišla nějaká emoční lapálie, tak prcháme na melouch, tady by to mohlo být kurva nepřííííjemnýýý.

Tak a teď hádejte, co jsem předváděl ve svém manželství já?
Ano, ty bystřejší to uhádli a těm nebystrým, sorry jako, tady maj a daj si koblihu!

---

Když tátovi ujely nohy!

Na začátku musím jasně říct, že k rodičům bychom si měli udržet respekt! Je možný, že zrovna v tuhle chvíli nevidíte žádnej důvod, ale uvědomte si, že bez nich bychom tu nebyli! Nebyl by žádnej Tomík, Richard, Roman, Petra, Pavla a ani Hanka. Žádnej z nás!!!

Hypotetikstoríčko

Byl to takovej nenápadnej mejdan, něco se vypilo a pak se hodilo očko, slovo dalo slovo a za 3 měsíce se rodiče museli brát z lásky! (Omluva všem jejichž rodiče spolu chodili z čisté lásky už od školky)
Takže díky, za ten mejdan a za to, že Tátovi ujely nohy!
Takže díky, že se potkali a za to, že to neklaplo podle jejich plánu, respektive, že to káplo a výsledkem jsi ty.

Ano, už jenom za to, že nám rodiče dali život bychom jim měli být vděční, protože bez toho, by neměl být kdo vděčný, a to by byl hodně smutnej svět beze mě a bez vás.

---

Vono to zas bude dlouhý do prdele!

Pokud chceš žít život podle svého, je důležité zbavit se vlivu, který na náš život mají rodiče. Je ti třicet a neustále posloucháš rady, kam máš jet na dovolenou, jaký si máš koupit auto, s kým máš chodit a kam. Jak se máš chovat ve škole, v práci anebo kam zasadit strom na svý zahradě (sem doprostřed vole!)
Říkám, srát na to!

Zbavit se vlivu je první krok a další je zbavit se vlastností, programů a návyků převzatých od rodičů, které už pro nás nejsou funkční a mnohdy nám škodí.
Sám na sobě jsem si vypozoroval, že jedu věci, které se podobají tátovi nebo mámě a v duchu si milionkrát řekl, tak tohle ty vole, já dělat nebudu!
Neřekli jste někdy synovi nebo dceři:

Já v tvých letech…. (dosaď si to svoje)

Prosím tě dej to sem, já to udělám!

Dokud tě budu živit, budeš mě poslouchat!

Tohle by se mě teda nestalo, fakt jsi mě zklamal!

Bobánkové, já to s váma myslím dobře je opravdu důležité, abyste se zbavili rodičů v sobě a konečně začali žít vlastní život.

Jsou to tři kroky ke zlaté!

1. krok – Přijměte je

V prvním kroku je potřeba naše rodiče přijmout, tedy smířit se s tím, že jsou takový, jaký jsou a není možné je změnit. Uvědomit si, že jedou svoje programy vybudované na svých zkušenostech a ty jim nemůžeme brát.

Můžeš jim říct svůj názor, svoje pocity, své smutky i radosti a zkušenosti. Můžeš jim ukázat svůj úhel pohledu, svůj názor, ale nemůžeš po nich chtít, aby byli tvoji vysnění rodiče!
Jak říká můj velký kamarád a učitel Roman „Voda neteče do kopce“, a proto ani my, nemůžeme změnit to, odkud tečeme, změnit naše rodiče.

Představte si, kdyby tohle chtěli vaše děti po vás, to by bylo radosti na starém bělidle, no ne? Hnali bychom je koňským bičem a svinským krokem, co? (ezouše vylučuji)!

Přijmi je, takový, jací jsou, nic jiného nemůžeš

I když se možná nic nezmění, tak jste právě udělali první krok ke zlepšení vztahu s rodiči, kterej většinu z nás totálně vysírá! A věřte neděláte to kvůli nim, ale hlavně kvůli sobě!
Sám jsem si to uvědomil při pozorování svých pocitů k Mámě. Neustále jsem jí obviňoval, že není taková máma, jakou jsem si vždycky přál. Když jsem si tím prošel, tak jsem zjistil, že je přesně taková, jakou jsem potřeboval.

---

2) Odpusťte jim (si)

Všichni v životě děláme chyby a skrz ně se celej život učíme, jak být lepšími lidmi. Většina z nás se rozhoduje s dobrým úmyslem a dělá to nejlépe, jak umí, jen někdy to nevyjde, jak jsme zamýšleli.

„Cesta do pekla, je dlážděna dobrými úmysly“

Život nám většinou nedává to, co chceme, ale to, co potřebujeme.
Tak to prostě je, žijeme v dualitě, v materiálním světě a děláme dobré i špatné věci, které jsou pro nás zkušenosti a jen na nás záleží, jak s nimi naložíme. Následně na základě těchto zkušeností měníme hodnoty, hranice a programy, které nás brzdí.

Ani tví rodiče nedostali před narozením návod na život a výchovu dětí. Jsou z toho tumpachový a učí se ze zkušeností stejně jako ty. Tak jak můžeš dnes svým rodičům něco vyčítat. I oni se snažili dělat to tak, jak nejlépe uměli, jen to možná nevnímáš správně.

Pokud jsou tví rodiče k tobě chladní a nekontaktní, pak se zkus zamyslet, jestli nevyrostli ve studeném odchovu i oni.

Pokud ti tvůj Táta dal občas jednu vostrou na prdel, zkus zjistit u prarodičů, jestli i on nedostával.

Pokud byl děda kulak a většinu času trávil na poli a večer usnul únavou, není divu, že tvůj táta chodí pozdě z práce a pak usne na gauči.

Pokud tě tvá máma nepohladí a nepofouká bebíčko, tak zjisti, jak to měla s mámou tvá babička.

Nakonec zjistíš, že ti stejně nezbude než odpustit rodičům, a hlavně odpustit sobě.

Odpouštím si, odpouštím si, odpouštím si.
Už jen základ toho slova od-pustit, znamená něco „od“ sebe „pustit“ pryč, nedržet to, ulevit si od toho.

Anebo si tu kárku posranejch programů, jak osel můžeš táhnout dál.
Taky možnost, nějak to dáš, nejsi žádná bábofka!

---

3) Poděkujte jim

Když něco dostaneš je slušné poděkovat, učili to nás a učíme to i naše děti. Vděčnost je jedna, ze sakra dobrejch hodnot a spoustě lidí dnes chybí a přitom, jak bychom se s touhle úžasnou holkou měli.
Kolik věcí, by se změnilo v životě, kdybychom si dokázali od srdce děkovat za obyčejné věci.
Děkuji za každé nové ráno…
Halina byla první a doživotně největší ezoterička v Čechách.

Až je přijmeš a až od-pustíš, je čas poděkovat.

Mami, Tati
vím, že náš vztah nebyl a není jednoduchý a občas mé reakce byly na hovno, ale jedno vím a už to nikdy nezapomenu.
Mám vás moc rád a děkuji vám ze srdce, jak jste se o mě starali, a co jste pro mě udělali.
Děkuji, děkuji, děkuji pak je hezky obejmout.

Nemusí to vyjít přeci hned na poprvé, časem přijdeš na vlastní poděkování a dáš za jedna, a hlavně není se čeho bát.

Poděkování má dva výsledky:

1. Rodiče pochopí, že jsi dospěl a přijal zodpovědnost za svůj život. Už pro ně nebudeš to malé vzteklé dítě, které kope a hází hračkama, pokud není po jeho.
   
2. Ty se konečně osvobodíš od všech špatnejch pocitů a opustíš programy nasáté od rodičů, které ti bránily žít konečně naplno svůj život.

---

Vracím se zpátky na začátek se slovy poděkujte a zabijte rodiče v sobě! Možná, že až si srovnáte vztahy s tátou, tak zmizí i potíže, které máte s muži ve svém životě a u mámy platí to samé. Zbavte se rodičů a třeba konečně potkáte toho pravého nebo pravou.

Ano přijměte, odpusťte a poděkujte svým rodičům, současně s tím pustíte to, co je jejich a pak možná přijde i…….

No kdo? …..

---

Mně se to povedlo, tak proč by se to nemohlo povést i vám. Mí rodiče jsou (byli) takový jaký jsou a takové je mám rád!

---

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.