A k čemu to všechno je?

Je to všechno zbytečný?

Otázka, kterou podle mě řeší spousta lidí. Je to otázka víry. Otázka, zda se dál snažit, něco dělat, něco měnit. Často mě napadá i u psaní mého blogu, jestli vůbec to, co píšu někoho zajímá. Jestli to někomu pomůže změnit úhel pohledu na svůj život. Jestli to není marný, marný, je to marný.

Naposledy mi tato otázka přišla do hlavy na dovolené na Lipně, kde jsme večer seděli skoro pánském kruhu a po vypití nějakého toho dobrého rumu a whisky otevřeli, jak jinak posranou politiku.


Politika je pohádka o slibech

Nevím, jestli to je dobře anebo není, ale politice se delší dobu vyhýbám, nejspíš proto, že si nechci do života pouštět to svinstvo, lži a manipulaci. Jasně si uvědomuji, že odmítání není řešení, tedy pokud nechci odjet do lesa na Šumavu a žít tam jako meditující poustevník.

Současná politika je, jak pohádka o jednom Burešovi, co má nos delší než Pinocchio a který ve své neodolatelné touze po moci, kterou on vnímá jako mesiášství, vyvolává emoce nenávisti, ale i obdivu. Jak prozaické ve spojení Rozděl a panuj.
Heslo posledních měsíců bylo „Je epidemie, ale nebojte se, buďte doma a my se o vás postaráme to vlastně potvrzuje klasický marketingový model při prodeji čehokoli. Vyvolat strach a obavu, a pak jako dobrý pastýř uklidnit ovečky a zároveň jim prodat něco, co vůbec nepotřebují.


A zpět na Lipno

Rok jsme se neviděli a tak jsem jeli takovej rumovej závod a díky množství chlastu, začali samozřejmě proudit čím dál, tím víc přechytralý kecy o tom, co je a není správné v tý posraný politice.

Přeci není koho volit! Je jedno kdo tam bude! A navíc všici kradnú.
Koho bys teda volil chytrolíne?
A k čemu to vlastně je? Co se změní? Zas tam bude krást někdo jiný! Je to k ničemu a seru na to!

Tohle byl výsledek debaty o politice, které opravdu spoustu lidí uvádí buď do agresivity anebo do apatie. Otázka je, jestli právě ta agresivita není následkem apatie, v které jsme dost dlouho.

Nechci se v tom dále hňahňat a skončilo to bezvědomou hádkou o morální principy a vzory pro naše děti, které jsem se snažil bránit. Nakonec, jsem to ukončil slovy, už ani slovo o politice, pojďme se bavit o sexu!
Chlapi mají v tomhle výhodu, i když se pohádají, tak to už dál nějak extra neřeší, pokud nešlo o peníze anebo ženu.
Na vše ostatní platí:
Co se stalo ve Vegas, zůstane ve Vegas!

Apatie

Až do teď by to byl jeden z těch večerů, které se prostě dějí a nebylo by to až tak zajímavé, kdybych druhý den večer neotevřel knížku, kterou čtu od Davida R. Hawkinse “ Vzestup po úrovních vědomí“ a vesmíre čum, začal jsem kapitolu s názvem Apatie.

Apatie se vyznačuje lhostejností, potlačováním, zanedbáváním, skrytým zoufalstvím a beznadějí.

Apatie vzniká, když svůj život měříme podle posraných hodnot, které nejsme schopni udržet ve svém životě. Když zdrojem našeho štěstí jsou hlavně materiální věci a vztahy s okolím a rodinou (nemyslím teď tvůj vztah ke Kazachstánu nebo Íránu).

Apatie je doma tam, kde nemáme srovnaný vztah k sobě samým a vše se snažíme dohnat vztahy zvenčí. Ztrácíme víru a topíme se v apatii ze vztahu s partnerem, rodinou a okolím, protože nejsem schopni je trvale udržet v podobě, která nám dělá radost.

Pak cokoli, co děláš, ti přijde zbytečné, jelikož se ti neplní to, co chceš a proto ti přijde lepší nedělat nic.
Apatie a pocit bezmoci z nás dělá oběti, které mají pocit neustálého nedostatku, nikdo je nemá rád, postrádají životní energii a veškeré zdroje svého života.

Když se zamyslím, tak apatie je opravdu silným zdrojem pasivity a neustálého p/odsuzování buď sebe anebo okolí. Všechno je špatně, lidi jsou zlí a myslí jen na sebe, a pokud se ti něco špatného děje, je potřeba okamžitě najít viníka, protože oběť už tu máme. Jsem to já!

O Bože, ano, jak lákavá je dualita pachatele a oběti, kdy za nic nemůžeme to on, oni, všichni, já jsem ten chudák, co všechno odnese!

Úplně cítím, jak jsem si v tom sám liboval v určité etapě mého života bez zodpovědnosti, žádné otravné povinnosti, všechno je mi u prdele a ono to nějak dopadne. A když to někdy nedopadne podle mého, tak zkusíme trochu perníku z Pardubic, či jiného bílého štěstí a hele zas je lépe!


Apatie a odpovědnost

V Apatii odmítáš cokoli řešit, rozhodovat a přijímat za cokoli odpovědnost, a tím odmítáš i vlastní život. Neustálé odmítání života vyvolává konflikt uvnitř nás, který nám žere energii, která nám následně chybí na samotný život. Cítíme se vyčerpaní, bez síly a unavení samotným zdrojem radosti. Životem!

Apatie je i projevem odporu proti vlastnímu vývoji, který nám může občas přijít pomalý, zbytečný, a tak ho začneme skrz apatii opět odmítat. Chceme všechno a chceme to hned, bez práce, dřiny a bez bolesti.
Bez trpělivosti a pokory se velice často samotný život a sebepoznání obrací v apatii.

Ano, i já se v tomto směru občas cítím apatický a jediné, co se mi vlastně děje, že nejsem pokorný a mé duchovní ego, chce žrát. Víc vědomostí, víc vědomí, víc kvantové fyziky, víc meditací, víc a víc čehokoli, co aspoň trochu smrdí seberozvojem. A je kurňa nenažraný.

Zase se musím vrátit o odpovědnosti, protože „tetka Apatická“ je doma hlavně tam , kde se nepřebírá odpovědnost za svůj život.

Když se daří

Jak moc se chceme mít dobře a kdo by nechtěl, ty vole!
Mít hojnost, úžasnou lásku, skvělé vztahy s rodinou a dobře placenou práci. Děláme pro to vše. Makáme na tom dnem i nocí, někdo používá modlitby, někdo mantry nebo rituály. Někdo tráví hodiny v práci a dře do úmoru a za prachy pak kupuje své sny a dělá se šťastným. Jaká krása, když to funguje. S jakou radostí se rozplýváme a nic není problém. Vše jde samo!
Kdyby jsme se nestyděli, tak máme i sex s novým autem, líbáme své nové domy, trávíme 2 měsíce v Karibiku, obden skáčeme padákem a sjíždíme 10 lajn sněhu z medvídkova bříška. To je kurva ten pravý a úžasný život.

Ale co když to nemáme?

Z principu života existuje den a noc, plus a mínus, nádech a výdech a my bychom se chtěli pouze nadechovat, ale to nejde občas musíme i vydechnout, protože bez výdechu by nemohl být další nádech.
Takže když se nám přes veškerou snahu hned neplní to, co chceme, začneme propadat beznaději a apatii a blížíme se stavu „Mouchy snězte si mě!

Když hledáš jenom FLOW

Apatie potká každého z nás a není to nic špatného, můžeme jí vnímat jako opačný stav FLOW, což je teď obrovský moderní pojem a všichni po něm touží a chtějí v něm být neustále. Spousty osobních koučů nás učí, jak se do tohoto stavu dostat a zůstat v něm. Jenže, tak to nefunguje! Je to stejné jako s dechem, když břicho jde nahoru, musí i dolů!

Opravdu máte pocit, že se lze pouze nadechovat?
Ne, nejde sorry jako, i když věřím, že v rámci předvolební agitace, by to kde kdo slíbil.
Někdy prostě potřebujeme vypnout a jen tak tupě čumět do blba, pozorovat holuba na protějším baráku, vítr v koruně stromu anebo hovnivála, jak maká na svém životním díle.

Určitá vědomá apatie může mít blahodárný účinek na celé tělo i mysl a může být stav z kterého můžeš opět vystřelit do svého FLOW. Jen musíš chtít a je to na tobě!

Já musím říct, že mám sklony občas vyměnit aktivitu svého těla, za totální zlenivělou mrchu na gauči. Dosáhl jsem v tom jistého mistrovství a dokonalosti, ale sám cítím, že je potřeba se brzy vrátit a zregenerovanýho Tomíka zapojit do aktivního života, aby se z něho nestal zdegenerovaný Tomík.

Takže držme se hesla Hlavně se z toho NEposratapatie má místo v našem životě a projít jí jako zkušeností je v pořádku. I svou vlastní apatii musíš přijmout, a pak bude tvá kámoška. Důležité je nezůstat v ní, ale pomocí víry a vůle z ní radostně vyskočit!

Život je změna a je potřeba ho přijímat celý nejen to FLOW!

Tomáš, tak trochu jinej bloger!

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!

Líbilo?

Dal jsem si závazek, že budu přidávat novej článek co 14 dnů.

Chceš ho číst ještě čerstvej? Tak se přihlaš k odběru nových článků a já ti vždycky pošlu e-mail.

Odesláním formuláře souhlasíte se zasíláním newsletteru z tomashovorka.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů