Chybí mi pokora

Chybí mi pokora jako sůl, a sůl je nad zlato! To vím z jedné krásné pohádky, jen jsem si jako dítě myslel, že je to blbost. Zlato je přeci nejdražší.

Poslední dobou si uvědomuji, jak v mém životě totálně chyběla a chybí pokora. Pokora je přitom jedna z nejdůležitějších hodnot a měli bychom ji stavět do první trojky na našem žebříčku.

Když se hlouběji zamyslím, což se mi ne vždy daří, tak cítím, že velká část pokory je vděčnost. Nemyslím vděčnost za něco opravdu výjimečného, ale přijímat s vděčností a pokorou i obyčejné věci.
Poděkovat za to, že žijeme beze strachu o život, že z kohoutků teče voda, máme co jíst, a že naše děti žijí v bezpečí a mohou si hrát a sportovat.
Tak rychle jsme si zvykli na to mít se dobře, že nám to přijde samozřejmé, obyčejné a přestaneme si toho vážit.
Neděkujeme sobě, neděkujeme ostatním a neděkujeme ani Bohu, i když sám velice často pronáším větu „Díky Bohu“.


Nevěřící Tomáš (Nomen Omen)

Jsem nevěřící Tomáš a víra v Boha mě nikdy nepotkala, i když mě k ní něco vždy přitahovalo. Pocházím napůl z rodiny kulaků a napůl mé geny patří dělnické pěsti. K víře mě nikdo nevedl, snad trochu babička z větve kulaků, která nás učila říkat před spaním modlitbu.

👼 Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci od škody a od zlé moci.
👼 Andělíčku, strážce můj, vždycky, prosím, při mně stůj.

Až mnohem později jsem si uvědomil, že ten andělíček strážníček byla moje babička. Vždy mi říkala, že jsem její nejoblíbenější vnuk (a nevadilo, že jsem byl jediný 😊). Ještě podle starých receptů pekla ty nejúžasnější povidlový buchty na světě a pokaždé jsem se mohl spolehnout, že když přijedu, bude králík na česneku s bramborovým knedlíkem.
Po její smrti jsem se dozvěděl, že jsem křtěný husita. Takže katolíci, je mi to líto, ale musím vykrádat a vypalovat 🔥 vaše kostely, stejně jako bratr Žižka🤣.

Tak šel čas a já paní Pokoru potkával velice zřídka, anebo jsem jí spíše vnímal jako poslušnost a to, že musím být hodný.
Za Komančů byla pokora něco jako sprosté slovo a jediné, kde mě pokora občas potkávala, bylo ve spojitosti s církví.
Jenže vysvětlení pokory od knězů tak, že jsem hříšník a hlavní činnost mého života je modlení a pokání, jsem nechápal.

Ó, Bože, prosím tě o milost. Nejsem nic, nejsem hoden. Musím trpět za své hříchy. Musím se kát, bičovat a žádat o odpuštění, jinak shořím v pekle. Pokud nejsi dost pokorný, tak Bůh tě nemá rád a nespasí tě…
Utrpení a pokání je to, co Bůh chce. To je pokora?
Ne, to chce církev. Ustrašené ovečky a když se chováš jako dobytek, tak si koupíš odpustek. Vypálit, mistře Žižko, měl si pravdu 🔥.


Pýcha

Jak píše Google, tak opakem pokory je pýcha, což mi dnes dává smysl.
Pyšný? To já byl a nemusela by se za mě stydět ani princezna Krasomila, byl bych jedním z vrchních rádců v zemi Půlnočního království.
Byl jsem pyšný a arogantní Mapičista. Někdy stačí to takhle napsat a uleví se ti, a někdy je práce se toho zbavit. Dost jsem si naložil, ale nebojte, makám na tom! Teď jsem ve fázi citlivý Uprdelista 😝

To, co se má ukázat, se ukáže v pravý čas. Děkuji, Bože.
Dnes vím, že pokora je jedna z nejlepších životních hodnot, které znám. Dlouhá léta byla zastrčená někde vzadu, v šuplíku s nápisem „Neotvírat! Nevíš, co to je a co to může způsobit!


Teď se učím být pokorný!

Učím se každé ráno, když vstanu, poděkovat.
Učím se jen tak během dne se zastavit, třikrát nadechnout a říct děkuji. Učím se večer, než usnu, napojit se a poděkovat.
Učím se něco, co jsem neuměl, ale mám pocit, že je to důležité.
Učím se pokoře a mám se sebou svatou trpělivost.

Nejde mi to každý den!
Jsou dny, kdy se mi nic nedaří a mám chuť se na všechno vysrat, ale i za ty dny se snažím poděkovat. Jsou důležité a patří do života.
Mám zároveň obrovské štěstí, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí a učitelů, kteří mi to připomínají a pomáhají se učit.
Věřím, že brzy pokoru vytáhnu na svém žebříčku do TOP 3. Věřím!


Děkuji, Karle, že si to napsal

Jako jeden z nejlepších a nejkrásnějších popisů slova Pokora, je pro mě tato píseň, kterou napsal Karel Kryl. Pokaždé, když ji slyším, mám husí kůži, tak to musí něco znamenat. Zkuste ty verše nejenom číst, ale i cítit a možná i tobě napoví, co je pokora.

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest, bych mohl věnce vázat.
Děkuji, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat.
Děkuji, děkuji za nezdar, jenž naučí mne píli.
Bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí.
Pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí.
Děkuji, za slzy děkuji, ty naučí mne citu.
K živým jež, k živým, jež žalují a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji…

Pro touhu, pro touhu po kráse, děkuji za ošklivost.
Za to, že, za to, že utká se láska a nevraživost.
Pro sladkost, pro sladkost usnutí, děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji…

Děkuji, děkuji za žízeň, jež slabost prozradila.
Děkuji, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla.
Za to, že, za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral.
Beránku, děkuji, marně jsi neumíral.
Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji…


S pokorou Tomáš ❤️

Líbilo?

Dal jsem si závazek, že budu přidávat novej článek co 14 dnů.

Chceš ho číst ještě čerstvej? Tak se přihlaš k odběru nových článků a já ti vždycky pošlu e-mail.

Odesláním formuláře souhlasíte se zasíláním newsletteru z tomashovorka.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů