Jak jsem tančil Haku

První věc, která mě chytla na mužských kruzích u Richarda Vojíka, nebyla meditace, ale ranní tančení Haky. Sešli jsme se okolo 7 ranní, oči plné ospalků, zívali jsme a naše ksichty vyzařovaly něco mezi zoufalostí a nasraností. Já měl tu smůlu, že to bylo na podzimním kurzu, kdy v 7 ráno bylo fakt krutopřísně.

Takže nás pověřený tanečník (facilitátor), který umí Haku už nazpaměť, odtáhl za barák, na k tanci určený plácek, kde nám začal vyprávět historii vzniku Haky Kamate. V ranním mrazíku mi přišlo, že se rozhodl vyprávět celou historii Maorské civilizace a nejen té Haky. Bylo to kuwa dlouhý. Pak jsme se svlékli do půl těla, mírně se zahřáli, proplácali a jali se učit Haku.

Až doteď to vypadá, že mě to nebavilo

No, začátky všeho učení jsou prostě vopruz. Je potřeba se tím trochu prokousat a překročit hranice komfortní zóny, jinak se nikam nedostaneš, si říkám.
Asi po dvaceti minutách, kdy mě zrudlo zimou tělo a bradavky stály, jak majáky v Gibraltaru, jsme se konečně naučili text a sladili pohyby, což je u Haky úplně to nejdůležitější. Úkol by jasný, zpívat a tančit jako jeden muž a vytvořit jeden proud mužské energie.

Ano, čtete dobře. Nám, neznalým nováčkům, se to díky tomuto tanci opravdu podařilo. Najednou tam nebylo třicet třesoucích se těl, ale jeden silný proud mužské energie, který byl schopen táhnout za jeden provaz, navzájem se podporovat a byl ve vědomí. Na konci jsme udělali společný kruh a já, nevěřící Tomáš, fakt cítil, jak námi dokola prochází energie. Mít tam někdo kabely, tak rozsvítíme žárovku.
Bylo to prostě wauuuuvole.

Kdo to nezkusil, ať o tom nemluví

Ten, kdo jí nezkusil tančit, tak neuvěří, ale tento maurský bojový tanec má opravdu něco do sebe a probouzí neskutečné množství bojové, až z části agresivní energie. To je i důvod, proč jí používá rabgyová reprezentace Nového Zélandu ALL BLACKS.
Jen abyste věděli, o čem píšu, vkládám video:

Přečetl jsem si po sobě odstavec nad videem, tak nezněl úplně pozitivně. Proč bych měl každé ráno křepčit jak epileptik, řvát a budit v sobě agresivitu? Dyk to není hezký, hlavně pro holky, ony přeci nechtějí agresivní despoty, tfuuuj.

Je to podle mě jinak!!

Spousta chlapů má v sobě od dětství skrytou agresivitu. Tolik chlapů se bojí vyndat své emoce ven a neustále je drží v sobě. Už od mala nás většinou vychovávaly ženy (máma, školka, škola, střední škola) a ty agresivitu, i tu zdravou, berou jako zlo a nutí nás jí skrývat (sorry, holky). Co já se naposlouchal:

„Nebreč, kluci nepláčou.“ „Jestli budeš řvát, jednu ti přidám, ať máš proč brečet.“ „Takhle se nemůžeš chovat, to je ošklivé, přestaň zlobit.“ A slavné Duškovo… „Běž do pokoje a vrať se, až budeš normální.“

Haka je jen jedna část celého procesu, které u Richarda Vojíka probíhají a abys s něčím mohl pracovat, musíš to nejdřív probudit a cítit. Když to ucítíš, pochopíš, že tahle silná mužská energie lze využít i na tvoření, nejen na ničení.

JÁ UŽ DNES VÍM, ŽE TO JDE!
Bohužel většina lidí to vidí pouze z venku, přes bulvární media, různé články a odsoudí to. Nakonec já nikomu nevnucuji, že je to takto správně. Je to přeci má cesta.

Kama te, Kama te, Kao ra
Tomáš