Láska partnerská

Celý víkend jsme byli s přítelkyní v termálech v Maďarsku a tenhle článek je trochu horká jehla a bude vypadat, že nějak extra nenavazuje na ten předminulý o Sebelásce, ale na konci k nějakému tomu spojeníčku dojde.

Nakonec sebeláska je téma každého z nás a je potřeba na něj mrknout ze všech stran, protože když nemáš rád sebe, tak nemůžeš mít rád nikoho jinýho. Z logiky věci, nemůžeš dát víc, než máš sám.


Za trochu lásky, šel bych světa kraj

Všichni jsme na tuto planetu přišli hlavně pro jedno, ochutnat lásku ❤️.
To už jsem psal, ale opakování je matka moudrosti, i když, asi jak kdy 😆

Už od malého mimina ochutnáváš sladké, ale i kyselé plody lásky. Začíná to láskou od mámy a táty, babiček a dědečků a postupně se přidávají další, jak cestou životem poznáváš svět.
Velká změna začíná s pubertou, když se ti začnou líbit, z mě nejasného důvodu 😆, úplně cizí holky nebo kluci (záměrně se vyhýbám diskriminaci, protože když je láska opravdová nezáleží na pohlaví, že?).

Když mi bylo 16 let, psal jsem své první lásce ❤️ Martě básničky, a jelikož se nějaké dochovaly a zrovna nedávno jsem je našel, tak jsem se rozhodl, že je nikomu neukážu. Pošlu třeba jeden verš pro ukázku, jakej jsem byl poeta, ty vole:

Tak velká je ta naše Láska,
až mi z toho srdce praská.
Jo a ještě vlastně postel praskla…

Pro mě nejkrásnější básnička o lásce je ta od Jaroslava Vrchlického z roku 1894.

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Kam směřuji?
Směřuji k lásce partnerské, o které si myslíme, že nám nahradí tu lásku k sobě,
ale to se nikdy nestane. Tak nebuďte smutnej pane Vaněk!


Láska Nebeská

Miluji ❤️ tenhle film a dávám si ho každé Vánoce.
Ano, je to kýčovitej romantickej americkej doják, ale mně se prostě líbí a dojímá mě. Dnes si už dokážu dovolit uronit nějakou tu slzičku. Dojímám se dokonce rád!

A tahle písnička, ta je prostě boží, na tu tančím moc rád a pokaždé mě rozesměje. Navíc sarkasmus Billyho Macka je hodně parádní a mně blízký.

Celý film je vlastně o tom, že láska je úžasná věc, která léčí všechny bolesti a strasti našeho života a měla by to být jedna z nejvyšších hodnot v našich životech. Je tomu skutečně tak?


Romeo a Julie, jak romantické.

Když si pak pustíš nějakou těžkou romantiku, najednou vidíš, jak by to mělo být, chceš taky zažít lásku s happyendem, chceš to tak moc, až je z toho depréze 😪😪😪!
Kdo by taky nechtěl žít v ideálním světě, kde se nakonec vše v lásku obrátí a končí slovy… a pokud neumřeli, žijí dodnes.

I já zažil první romantickou lásku se špatným koncem, bylo to jak z Romea a Jůlie, taky nám nikdo moc nepřál, ale nezabili jsme se, to ne. To bysme dostali pěkně přes držku.

Mimochodem po letech mi řekla má první láska, že když jsem po ní začal jít, tak řekla kamarádce:

Jestli tomudle budu muset dát pusu, tak se pobliju!

Proč, já byl klučík k zulíbání, ne?
Takhle jsem vypadal na mém maturitním plese, mimochodem.

Zpátky k Romeovi a Jůlii…
Na rozdíl od nás, Romeo a Julie skončili hodně špatně. Milovali se láskou nebeskou, ale okolí jim nepřálo a lásku zakazovalo, tak se vzepřeli a rozhodli se z nešťastné lásky raději zabít (bylo to trochu složitější, ale už teď je to dost dlouhý a nevím, jestli to dočteš).

Člověk by řekl, tak tohle byla OPRAVDOVÁ LÁSKA, ale když se nad tím zamyslím, není to moc? Je důkaz opravdové lásky sebeobětování?
To je přece hrozná kravina!


Láska Pekelná!

Vidím kolem sebe spousty vztahů, kdy jsou spolu lidé jen z důvodů, které nemají s láskou nic společného. Jsou spolu ze strachu, že by zůstali sami, kvůli dětem, kvůli rodičům a samozřejmě nesmíme zapomenout na prachy a statky nabité jako SJM (ti co se rozvedli už asi vědí 🤔).
Už jen představa, co tomu řeknou děti, rodiče, sousedi nás brzdí cokoli řešit. Velmi často nás drží ve špatném vztahu i vlastní kletba nebo vzorec od našich rodičů „Já to dám za každou cenu“.


Jsou tři věci, které ukazují kvalitu partnerského vztahu:

Základem nezdravé lásky je to, že lidi ve vztahu spolu nemluví, neumí za sebe převzít zodpovědnost, neumí s citem ukázat své hranice a je pro ně velmi bolestivé partnerovi říci NE.
Kdo se v tom vidí, myslím, že můžu doporučit kurz Retreat pro páry, který je hlavně o partnerské komunikaci

Sečteno a podtrženo!

Většina špatných vztahů je postavena na kombinaci zachránce a oběti. Tedy jednoho, který zachraňuje a druhého, který touží být zachraňován.


Syndrom oběti

Oběť nepřebírá odpovědnost za své problémy a emoce, ale naopak je svaluje na ostatní s jediným cílem, a to je získání pozornosti. Potřebuje svého osobního zachránce, který vyřeší všechny její pocity a problémy a teprve skrz toto vyřešení, ucítí lásku a pocit, že o ni někdo stojí.
Jen aby nepřišla o tuto pozornost, vymýšlí stále nové příběhy utrpení a je schopna úplně na pohůdku vydírat partnera skrz lásku, třeba tak:

Musíš zrovna dneska jít s kamarádkou na víno? Víš, jak mi bude smutno? Nemohla by si výjimečně se mnou zůstat doma?

Je mi hrozně, nic mě nebaví, nic neumím! Ještě, že mám tebe a cítím, jak jsem milovaný a pro tebe důležitý. To mě drží na nohou. Nikdy mě nesmíš opustit!

Myslel jsem, že si konečně uděláme společný víkend a ty zase někam chceš jít?! Já bych ti tohle nikdy neudělal.

Syndrom zachránce

Zachránce má tendenci za každou cenu dělat partnera šťastným, přebírá zodpovědnost za jeho problémy, neustále řeší jeho emoce a zachraňuje ho z jeho depresí. Jako odměnu tím získává obdiv, pocit potřebnosti a lásku, po které tak prahne.

Sice jsem se těšil na kámoše, ale vidím, že jí bude smutno, tak já nikam nepůjdu, potřebuje mě teď víc, než kamarádi.

Říká, že nikdy nemilovala nikoho, tak jako mě. Já na ten víkendový turnaj ve volejbale nepojedu. Ona mi stojí za to, je úžasná a konečně mám pocit, že mě někdo potřebuje.

Kde tohle vzniklo?

I když to tak vypadá, nemusí být oběť vždy žena a zachránce muž, ale pravdou je, že statisticky to tak bývá.

Tohle nastavení si neseme z dětství, prostě jsme to jako opičky okoukali od našich rodičů, a ještě jsme si ho parádně vytunili vlastním příběhem a zkušenostmi.

Pokud za vás maminka nebo tatínek vždy vyřešili všechny průsery a nikdy jste nemuseli nést odpovědnost, těžko jí budete nést ve svém vztahu nebo životě.

Jak z toho ven?

Já bych začal tím, že spolu začnete otevřeně a beze strachu mluvit.
Ne, ty kecy:
Jak bylo v práci?
Dneska jsem si k obědu jsem dala „pizzu kvatro formádži“
Holky v práci říkali, že si…
Co bude v večeři, mám hlad jako vlk…
to rovnou přeskočte, jako Skippy!
Mluvte o tom, jak se ve vztahu cítíte a nebojte se, že toho druhého svými pocity zraníte.

Uvědomte si, že ve zdravém vztahu je fakt úplně normální, že se občas pohádáte a přijdou i výbuchy vzteku, kterými je potřeba projít s otevřeným srdcem, a ne vzít nohy na ramena a zdrhnout.
Vono se to přežene!

Ti, kteří se mají opravdu rádi už vědí, že najít ideálního partnera je prakticky nemožné. Myslet si, že se ve vztahu shodnete na každé situaci, že budete mít stejné zájmy a potřeby je totální kravina.

Uvědomit si, že partnerský vztah není o sebeobětování a totální kontrole svých nebo partnerových emocí.

Ti, co chtějí být ve vztahu šťastní, teď už vědí, že vztah je o podpoře partnera při řešení jeho problému, a NE vyřešení problému za něj.

Když přijdeš o práci je jasné, že jako partner tě podpořím a nějaký čas tě budu živit, ale práci si musíš najít sám a koukej na tom makat.

Takže zpátky k sebelásce

Nevěř tomu, že někoho budeš opravdu milovat, pokud nezačneš u sebe.
Nevěř tomu, že ti někdo jiný naplní tvou touhu být milován.
Nevěř tomu, že tě někdo bude mít víc rád než sám sebe.
Nevěř tomu, že zdravá partnerská láska je o obětování sebe a své svobody.

Práce na tom „mít se konečně rád je nikdynekončícídoprdele makačka, je to posranětvrdá dřina, je to kurevskykrutopřísná bolest, protože musíš sundat ze svého srdce všechna ta brnění, která se kolem něj ukovala během dosavadního života.

ALE VĚŘ TOMU, ŽE ODMĚNA JE SLADKÁ!

Tomáš – ve vztahu a přesto svoboden!

Líbilo?

Dal jsem si závazek, že budu přidávat novej článek co 14 dnů.

Chceš ho číst ještě čerstvej? Tak se přihlaš k odběru nových článků a já ti vždycky pošlu e-mail.

Odesláním formuláře souhlasíte se zasíláním newsletteru z tomashovorka.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů