Dost často se ke mně dostává dotaz a trochu nepochopení proč učíme bojovej tanec nějakých podivných kanibalů z Nového Zélandu v Čechách, uprostřed Evropy, když s tím nemáme jako národ nic společného. Tak proč teda?
Jak již jsem psal v článcích Jak jsem tančil Haku a Proč učíme bojový tanec Haka, kde to z velké části vysvětluji, tak dnes chci udělat čistě můj pohled na tento tanec, který do jisté míry opravdu nepatří do naší kultury.
Haka Ka Mate má svůj hluboký příběh, který zkrátím, protože si myslím, že vyprávět ho dopodrobna prostě nemá velký význam. Kdo ze současných mužů zažil opravdový boj o život? Kdo bránil vesnici před skupinou nepřátelských kanibalů? Nikdo a po 40 minutách zdlouhavého vyprávění zjistí, že mu je to stejně spíš k hovnu než k užitku, a v dnešní konzumní době chtěj všichni hlavně užitek.
Když se zeptám chlapů při výuce Haky, kdo z nich se opravdu pral na ulici, tak s velkou pravděpodobností nezvedne ruce žádný, tedy nezažili pocit boje! Tak proč jim vyprávět pohádku o zabíjení bojovníků, žen a dětí ve vesnici Maorů na Novém Zélandu? Třeba to má význam, jen já nevím jaký?
Samozřejmě, já ten příběh znám a byl mi předán opravdovým maorským šamanem Te Kaha a možná i proto tvrdím, že je zbytečné ho předávat zde v lůnu slovanském. Je to spíš pro fajnšmekry na tradice a historii Maorů. Tam je to prakticky povinnost.
Zpátky k příběhu Haky Ka Mate. Ten vypráví o náčelníkovi Te Rauparaha (Te Kaha říkal, že to byl velkej šmejd, co zabil spoustu lidí).
Te Rauparaha (wiki hodila tuto fotku) utíkal před nepřáteli, kteří ho chtěli zabít, a nakonec se schoval do díry, na kterou si sedla žena se silnou energií a díky této ženské energii ho nepřátelé nenašli a on přežil.
V té díře prožíval obrovský strach ze smrti a ve chvíli, kdy ho hledali, si v duchu opakoval dokola:
Ka Mate, Ka Mate (zemřu)
Ka Ora, Ka Ora (budu žít)
A těmito verši začíná text celé Haky….
Když ho bojovníci nenašli, tak vylézal z díry s obrovskou sílou a úplně jiným pohledem na svět, protože prošel obrovským strachem ze smrti. Zažil pocit smrti a znovuzrození.
A to je to nejdůležitější poselství z celého příběhu Haky. My muži, často potřebujeme jít na hranu a v extrému na hranu smrti, abychom pochopili, co je samotný život.
Jak již pilné čtenářské včelky víte, tak já mám rád Haku, kterou dělají All Blacks před každým svým zápasem v rugby. Je dynamická, je rychlá, je silná, je tam srdce, je tam mužská síla, agresivita i touha po vítězství. Je tam obrovský týmový duch a sounáležitost mužů, která nám tak moc chybí v dnešní době.
Ano, kde kdo by řekl, že to dnešní svět nepotřebuje, hlavně tu agresivitu, vztek, útok a mužskou sílu, ale my muži to do určité míry k životu potřebujeme.
Ano, tu invazivní a útočnou mužskou sílu skutečně nepotřebujeme, ale potřebujeme s těmito emocemi umět kultivovaně pracovat, protože jsou naší součástí a kdo tvrdí, že ne, tak je kokot a potlačení těchto emocí vede víte kam? Do pekla nebo do prdele, podle gusta každého.
Já miluji Haku Ka Mate od All Blacks, kteří ji používají právě na posílení mužské energie, nakopnutí agresivity, síly a touhy po vítězství před zápasem. Když se podíváš na jejich Haku, tak zjistíš, že jen při koukání na ní, ti naběhne husina, projde tebou vlna energie, chuť makat a něco změnit.
A to je přesně ono, to chceš cejtit…
Doslova během pár minut v sobě probudíš energii nebo sílu, která tě zvedne z gauče stejně rychle jako alarm tvého auta před barákem.
Takže během každé Haky se učíme text, pohyby a zároveň pracujeme s emocemi. Asi nejvíc s potlačeným vztekem, který skrz práci s tělem leze na povrch.
Na rovinu, všichni jsme hodní kluci a neumíme si tak nějak nastavit a bránit své hranice a tím, jak nám je někdo neustále překračuje, tak se v nás hromadí vztek a my nevíme, co s ním, protože nás odmalinka učí ho skrývat.
Nebreč, nekřič a neřvi nebo ti dám důvod! Neper se a raději ustup, jsi přeci hodný chlapeček! Běž do pokoje a vrať se, až budeš normální!
Znáš to? Asi jo, a právě skrz Haku se učíme dovolit si v bezpečném prostředí ten vztek kultivovaně vypustit. V partě chlapů, která tě podpoří a dá tvůj vyndanej vztek bez toho, aby se někdo posíral. Na konci je vždy společný kruh a poděkování si navzájem za tu možnost tím projít s obrovskou podporou ostatních (fotka je ze Srazu hustých mužů 2022)
To je varianta Haky pro mužskou skupinu, ale něco jiného to je ve firemním prostředí, kde jsou i ženy, tam se pracuje s Hakou trochu jinak.
Současně pracuji s Hakou ve firemním prostředí, kde realizuji na firmách workshop s výukou tance Haka. Pro někoho možná nestandardní, ale po letech otrávených zaměstnanců a nudných teambuildingů workshop s Haka přináší nový zážitek. Součástí workshopu jsou i hry na posílaní firemního ducha, práce s emocemi, hranicemi a další vychytávky, které váš tým mohou celkem slušně nakopnout. Vybudovat pocit, že firma táhne za jeden provaz opravdu jde a důkazem byl třeba workshop na firmě Caparol.
Tak zatím se měj, jak potřebuješ a zas někdy na napsanou 🙂
Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.