Strachy kebuli

Bojíme se všichni a kdo tvrdí, že NE, ten lže!
A kdo lže, ten krade!
A kdo krade, roste pro šibenici, říkaly nám babičky.
Anebo bere nějakej hustej matroš, říkám já 😁.

Strach ze smrti

Denně nám profrčí kebulí tisíce myšlenek a některé v nás vyvolají spousty různých strachů. Pro každého dle libosti a chuti.
Master všech strachů je STRACH ZE SMRTI, tedy strach z toho, že tahle parádní hra jednou skončí a my všechno budeme muset o(d)pustit a jít někam jinam.
Většina západní civilizace tím, jak ustoupila od duchovní cesty a víc jí zajímá materiální svět, věří, že smrt je definitivní konec, ale já jsem si jist, že je to konec pouze tohoto těla, osobnosti a EGA.
Něco Vyššího v nás DUŠE, VĚDOMÍ pokračuje někam dál. Kam? To se dost liší podle víry, ale někam prostě poletíme (do nebíčka, do peklíčka, ke zdroji) a už jen víra v to, že poletíme je přeci super.

Půjdeš dál a všechno tady necháš, fakt nic si na ten „Kosmickej vandr“ nevezmeš.
Necháš tu movitosti i nemovitosti, lásky i nelásky, kérky i kárky, moci i nemoci, bratry i sestry, syny i dcery, známé i neznámé, seflfíčka na Facebooku i Instáči.

Necháš tady i svou těžce vydřenou osobnost, své naleštěné EGO, vzdělání, tituly, vyčištěné čakry i prachy, radosti i strachy, posraný hodnoty a debilní názory, zregresovanou minulost i vysněnou budoucnost. Necháš tu zaplať Pánbůh i ty hemoroidy.

Zbude jen 21 gramů (toliko prý váží naše dušička) a ta vyrazí na cestu.
Kam? Neměj strach dopadne to dobře…. ❤️

---

Evoluce strachu

Z pohledu evoluce strach vznikl, jako nezbytná součást našeho mozku a podmínka k přežití v dobách zvířecích. Je to pud sebezáchovy, který je velmi prospěšný, ale MY, jako vyholená zvířátka s rozumem a pamětí, jsme ho začali analyzovat. Analyzovat, řešit a předpokládat, jak to dopadne příště. No blbě to dopadne, co ti mám povídat! A TO JE PRŮSER!

Jak to mají zvířata?
Když se dostanou do nebezpečí, tak reagují v přítomnosti, jak nejlépe dokážou. Když lev loví gazelu, tak gazela zapne pud sebezáchovy a běží doslova, jak o život a někdy to vyjde a někdy jí lev sežere. To je život!
No a když to vyjde a uteče, tak se zastaví, oklepe, aby se zbavila stresu v těle, a pak se pase dál…. Nepřemýšlí, proč a jak se tomu příště vyhnout.

A člověk?
Ten má paměť a chytrou mysl, která je schopná analyzovat, uvažovat v čase, řešit a pak vytvářet tisíce možných katastrofickým scénářů, které vyvolávají strach. Umíme krásně vytvářet strachy z budoucnosti na základě zkušeností minulých.

Myslíte, že gazela ve chvíli, kdy jí dohoní lev, si řekne, že já kráva nezahnula doleva za tu skálu!?

Ta gazela, když unikne smrti, si nezačne v hlavě připravovat únikové cesty na příště a přehrávat katastrofické scénáře, protože by jí nejspíš jeblo.
Ne! Řídí se pouze instinktem, ale instinkt není strach!

Strachy v naší kebuli

Je spousty strachů, které nás provázejí a mají jedno společné, jsou produktem našeho úžasného EGA.

A EGO je v tomhle přeborník, namátkou třeba:

• Strach z nepřátelského světa – máš pocit, že svět a lidi kolem tebe mají jediný úkol ublížit, poškodit, zabít tě?
  
• Strach ze stáří – každé ráno si připadáš starší, máš víc vrásek, větší břicho, prsa jsou zase níž a fotit už se rozhodně nenecháš, tak to vůbec!
  
• Strach z odmítnutí – velmi častý strach, kdy se snažíš s každým vyjít za každou cenu a tím přestáváš žít vlastní život. Vlastně neumíte říci NE!
  (Já s každým vyjdu, ale s tebou nejspíš vyběhnu! 😁😁😁)
  
• Strach z nemoci – strach, kdy neustále pozorujeme své tělo a hledáme nějaké abnormality. Kdy víš, že máš třeba rakovinu, jen ti ještě nenašli nádor, a tak chodíš každej kvartál na kontrolu markerů.
  Stačí si jen vzpomenout na COVID-19 a nemusím víc psát, ne?
  Ten strach, co vyvolali přes média, u spousty lidí zastavil na měsíce život.
  
• Strach z práce – to sem dávám spíš jako vtip, však je známe nemakačenka.
  

Co pak tu máme dále?
No, jsou toho hromady!!!
Máme tu strach z psů, koček, pavouků, hadů, klíšťat, klaustrofobie, už je indikován i strach z Papeže, barev a vycházení do přírody. Strach z jídla, chůze a běhu (to asi mám), strach z dlouhého pohledu do očí, strach z dotyku, strach z česneku (že by upír?), strach z mužů, strach z žen, atd… Co ta naše mysl ještě nevymyslí?
Víte, že OCD (obsedantně kompulzivní porucha) je druhým nejčastější psychologickým onemocněním? Vtíravé myšlenky naší hlavy, jsou prostě problém a dokážou toho fakt moc.

Ale my to zvládneme, máme antidepresiva, drogy a chlast, tak klid….

Trochu mě sere fobie z vousů a plešatosti. Ti, co jí mají, mě asi nebudou mít rádi, co?

---

Strach a pozornost

Čemu dáváme pozornost, to roste. Pravdivé energetické moudříčko a nevím, jestli ho označit jako esoterické anebo ne, ale je to prostě PRAVDA.

Díky naší mysli a fantazii, jsme schopni udělat z komára velblouda a někteří z nás i stádo velbloudů, jezero velbloudů, a mistři zvládnou i planetu velbloudů.

Strach je emoce a emoce je reakce těla na myšlenku.
Když nějaké myšlence věnujete dostatek pozornosti (energie) změní se v emoci, tedy něco mnohem silnějšího, než je myšlenka sama. Svojí pozorností do ní napumpujete dostatek energie a pak se to rozjede a je z toho nekonečný seriál, jak Ordinace v růžové zahradě!

Pozoruj to, na co myslíš. Chceš mít stále všechno pod kontrolou, ale to nejdůležitější, tedy své myšlenky ne(o)pustíš a neustále se v nich topíš.

---

Co se strachem?

Jak jsem psal na začátku, tak všechny strachy pocházejí z jednoho hlavního strachu a to je STRACH ZE SMRTI.
Strach z toho, že už nebudeme, že to vše, co jsme získali, vybudovali, nahromadili, nasbírali a označili slovem MOJE, už nebudeme mít pod kontrolou.

Nedávno jsem slyšel od kamaráda jednu teorii, že vlastně život je výkon trestu v nápravném zařízení Země a smrt je propuštění na svobodu. Asi ne každého to uspokojí, ale třeba se to někomu bude líbit.
Já spíš razím teorii, že jsme sem přišli zahrát parádní hru se jménem život. Přišli jsme tu život prožívat, ne přežívat!

Každej jedeme jinej level a něčeho jiného, a pak se navzájem divíme a kroutíme hlavou, jak se toho můžeš bát?
Prošel jsem pár terapeutických seminářů i sezení, a když to mám shrnout, tak práce se strachem je hodně podobná jako se smutkem nebo jinými emocemi a někomu tahle stručná verze pomůže k zamyšlení. Jde o pokládání otázky „A CO POTOM?“

• Obávám se, že zkrachuji a přijdu o svůj e-shop
  A co potom?
• Pak přijdu o svou dobrou pověst a peníze!
  A co potom?
• Nezaplatím zaměstnancům, nebudu mít na auto a vyhodí mě z bytu!
  A co potom?
• Bude ze mě nula a bezdomovec?
  A co potom?
• Nebudu mít ani na jídlo a umřu hlady!
  A co potom?
• UMŘU!!!
  A co potom?
• Budu mrtvý, přijde……SMRT!!!!

Postupně a pomalu se snažíme jednotlivé strachy a situace, vyvolané naší myslí, prožít a nechat je projít tělem. Až se dostaneme k tomu poslednímu STRACHU ZE SMRTI.
Pokud to děláte pravdivě a nehrajete nějaké hry před sebou samým, tak potkáte zajímavý zážitek a to je, že blízkost samotné smrti zlikviduje samotný strach z ní.

Když se přestanete bát smrti, tak čeho byste se ještě měli bát?
Smrti vašeho EGA, které si vybudovalo o sobě představu, třeba majitele úspěšného e-shopu a pokud se mu neplní, tak dostane strach, že umře? No můžu se toho bát, jestli chci.

Já a smrt

Přemýšleli jste někdy nad smrtí, co se stane, až tu nebudete?
O co všechno přijdete? Co vám bude chybět? O co přijde tento svět?

Já to zkusil a zkouším stále a nemůžu říct, že jsem ve stavu, že se nebojím smrti, ale rozhodně smrt vnímám jinak, než před pár lety. Některé strachy dnes zvládám levou zadní a nevěnuji jim již žádnou pozornost.

Strachy v podobě myšlenek tu budou stále, jediná změna je, že bez tvojí pozornosti nemají takovou sílu a nestraší tě, tak jako dřív.

Zrovna nedávno jsem měl strach ze smrti, když jsme se rozhodli jet na raftu rozvodněnou Otavou.

Když jsem jeli v autě proti proudu, procházel mnou strach a má mysl, vytvářela katastrofické scénáře o mém vypadnutí z raftu. Připravoval jsem se na to, co budu dělat. Hlavně musím jet nohama na před jsem si v duchu říkal.
To všechno se dělo v mé hlavě do té chvíle, než jsem nasedli do raftů a pustili se po divoké řece. Pak, na lusknutí prstů, ten strach zmizel. Jediné, co zůstalo byla totální soustředěnost v přítomnosti na to, co dělám a instinkt. Strach byl v totálně prdeli.

Prostě věřím, že je něco víc! Něco mezi nebem a zemí. Nevím, co to je? Možná je to Bůh, Alláh, Vesmír možná Universální Vědomí.
A možná je to u prdele, co to vlastně je, pokud věříš!

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.