Zpátky do budoucnosti

Jako patnáctiletej kluk jsem tenhle film miloval. Fascinovalo mě všechno, co bylo aspoň trochu SCI-FI a zdálo se nemožné.
Má klučičí dušička toužila po dobrodružství a velký zlom měl v tomhle směru pro mě seriál Star Trek. Věřte mi, že já byl kapitán Pike, Kirk i Picard na USS Enterprise. Star Trekem to začalo a od té doby mě baví všechny filmy a seriály s označením sci-fi. Mooc se těším na 16.10. kdy vyjdou nové díly Star Trek Discovery!

Kdo by nemiloval Star Wars, Hvězdná brána, Predátoři, Vetřelci, Ztraceni ve vesmíru, Den nezávislosti, Válka světů…
Můj sen je jasný, v příštím životě, budu na vesmírné lodi objevovat nové světy, to si klidně můžeme slíbit a já vím, že budu.

Z dnešní reality to vypadá, že mě vždy, tak nějak, bavilo snít a žít v budoucnosti. Těšil jsem se na to, co bude a co mě čeká, a tak nějak lehce jsem popíral to, co je, protože se mi to nelíbilo. Chtěl jsem bezstarostný život a taky jsem ho žil, bohužel to byl život i bez odpovědnosti.

Žít v budoucnosti?

Plánoval jsem si skvělou budoucnost. Jak zbohatnu! Jak projezdím celej svět! Jak budu mít spousty holek! Jak budu vrcholovej sportovec! Jak si koupím srub u lesa! Jak budu mít velkýho džípa!
Jak tohle to, a jak si užiju támhle to?

Tak nějak jsem to, ale odkládal. Vole teď máknu, teď zaberu, pak to všechno získám a zítra už nebudu muset, to bude super. Už aby bylo zítra! Když se mi to neplnilo, začal jsem si to kupovat na dluh!
Tak takhle se přesně jsem žil.

„Budu šťastný až…“

Za tuto univerzální větu si každý může doplnit to svoje, protože jí každý moc dobře zná.

Já budu šťastný…

Až o víkendu…
Až dopíšu tenhle článek…
Až budu v létě na dovolené…
Až dodělám tenhle projekt…
Až doplatím hypotéku…
Až si koupím tu vysněnou Toyotu Land Cruiser…
Až bude syn v NHL…
Až postavím další e-shop…
Až v důchodu, to si konečně odpočinu.

Já se těším na důchod ty vole, to bude pohoda, nic nemusíš! Jen čumíš na telku, chodíš na procházky a stojíš fronty v Lidlu!

TO BUDE SUPER VOLE!

Až ti nandaj papírový boty a až i stará pozná, že nejdeš do roboty
(Díky Jarku Nohavico)

Tak teď něco na rovinu!
Až to přijde, stejně šťastný nebudeš, vím to z vlastní zkušenosti. Většina těch věcí, se mi totiž splnila, ale šťastným mě neudělala.

Dar dvaceti čtyř hodin

Nevím, jestli si to uvědomuješ a mě to taky docvaklo, skoro v padesáti.
Každé ráno se probudíš a dostaneš obrovskej dárek.

24 hodin…

24 hodin, tedy jeden den. Jeden další den na život. Na ochutnávku věcí na téhle planetě. Dalších 24 prožitých hodin o kterých rozhoduješ pouze TY.

Uvědomíš si i to, že nemáš absolutně žádnou jistotu, že zítra ráno se znovu probudíš a dostaneš zase tenhle dárek?
Takže každé ráno, které se probudíš dostaneš tenhle dar, abys ho mohl utratit?

Za co utratíš 24 hodin a jak je prožiješ? Budeš hned ráno nasranej nebo otrávená:
Protože máš málo peněz?
Protože nemáš dům, kterej si chtěl?
Protože tvé břicho je zase větší než večer?
Protože máš pod očima vrásky a tohle už make-up nezakryje?
Protože musíš do práce?
Je to tvoje volba, víš to?

Máš omezenej čas, na Až..

Celý život jsem čekal na to, co anebo, kdo mě udělá šťastným. Věřil jsem, že to přijde a říkal si ještě tohle a kurva to by bylo, aby to konečně to nebylo. Čekal jsem a čekal na něco výjimečného, někoho, kdo mě zbaví toho, co mě tíží a vlastně úplně nevím na co jsem čekal!

Víš, co je promarněná příležitost?

Já jo, byl jsem nejspíš předseda klubu promarněných příležitostí.
Život mě dost nahrával a zároveň zkoušel mou víru v sebe.
Velice často se mi stávalo, že mě napad nápad a já to s velkým elánem rozjel a když se prakticky hned nedařilo, tak stejně, jak má víra narostla do vesmírných velikostí, tak stejně rychle odešla.

Propadl jsem sebelítosti, šikanoval se za neschopnost a neustále se ptal, proč to zase nevyšlo. S hlavou plnou výčitek jsem to zahodil jsem to a nějakou chvíli jsem strávil ve své žumpě selhání.
No a když už jsem nemohl dýchat v tom smrádečku, tak jsem začal s něčím novým. Něčím, co má šanci vydělat hned. Já to chci hned anebo nejpozději zítra. Něco, co mě udělá šťastným. A vono to stále nechodilo. Rychlé nadšení, splněná touha, zasraná rozkoš a zase nic, prázdno!!!

Kde hledáme štěstí?

Jak blázni, kteří tomu věří! Jak jelita neustále dokola! Jak husy, do kterých cpou šišky se slovy, neboj my se o tebe postaráme, hledáme štěstí tam, kde není. Tam, kde ho nikdy nenajdeme.

Hledáme štěstí ve vnějším světě.

Jak už jsem psal v článku o posraných hodnotách, máme pocit, že naše prázdné vnitřní světy naplní nový dům, nové auto, exotická dovolená, nový druh hambáče, nová hyaluronová maska na ksichtu, nová neodolatelná vůně nebo silikonový kozy.

Pak je tu varianta, že to čekáme od partnera a blízkých.
Ty seš můj partner a já očekávám, že mě uděláš šťastnou.
Ty si moje máme a musíš mě přijímat, máš to v popisu povinností, jako matka!
Ty si můj syn a já očekávám, že budeš plnit moje představy a očekávání!

Máš pocit, že se ti tohle někdy může splnit?
Máš pocit, že se ti může splnit aspoň polovina? Polož si otázku, kde hledáš štěstí?
Je to venku a v budoucnosti?
A správná odpověď na hledání štěstí je přesně opačná. Správně ho totiž musíme hledat v sobě a teď.

A o tom to je!

Osobní rozvoj, totiž není o ničem jiném než se podívat do sebe. Dovnitř na své pocity, na své automatické vzorce chování, na své vztahy k sobě a okolí.
Začít si dělat takovou malou revizi vnitřních nastavení, životních hodnot, voleb a odpovědnosti.

Zní to jednoduše, ale je to pěknej mazec a někdy to dost bolí!
Tak žij teď a tady a držím palce.

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.