Nový Avengers Panda Selhání

Jeho brácha je Panda Zklamání!

Musím začít s trochu jiným super hrdinou a to Pandou Zklamání.
Je to super hrdina, kterého jsem poznal v knize Důmyslné umění mít všechno u prdele od Marka Mansona. Jen ho na rychlovku popíšu (21).

Představ si, že by existoval Superhrdina, jehož Supermocí by bylo říkat lidem pravdu do očí. To je hustý, ne? 🤙
Panda Zklamání by asi nebyl součástí partičky s názvem Avengers od Marvelu. Nebojoval by za životy a štěstí tohoto světa jako Thor, Ironman, Hulk, Dr. Strange, Kapitán Amerika, Spiderman a další…

Můj hrdina je jednoznačně Thor. Jeho kladivo mám vytetovaný na ruce, ale mám pocit, že díky Pandovi by už nebyl nejtvrdší.

Nejtvrdší člen Avengers: Panda!

Přišel by totiž novej tvrďák do Avengers a na to by mu stačilo pouze říkat pravdu do očí. Panda Zklamání by nesměl nikdy zalhat a musel by odpovědět i na otázky, které se bojíš položit sám sobě:
To, že jsem bohatej je super, ale jsem štastnej?
Jsem dobrej táta? Jasně, nejsem pořád doma, ale dětem koupím úplně vše.
Jsem ješitnej, urážlivej a namyšlenej?
Miluje mě moje žena a je mi věrná?

Tak to nechceš slyšet a teprve tohle by bylo k posrání, co?

Jak vznikl můj Panda 🐼 Selhání?

Můj super hrdina přišel hned vzápětí, jak jsem objevil toho Markovýho.
Ptáte se proč? Je to jednoduchý, protože právě strach ze selhání, mě provází celý život.

Nemáte v sobě podobné hesla?
Já jsem ten silnej, ten, co nesmí dát najevo emoce, slabost a už vůbec ne strach.
Hlavně nebreč, co tomu řeknou ostatní?
Co tomu řeknou ostatní, hraješ machra, co všechno zvládne, a nakonec si stejně zklamal.
Už si velkej kluk, TY TO DÁŠ!!!

Takže, co by vlastně tenhle můj super hrdina dělal?

Panda Selhání by nečekaně zazvonil u tvých dveří, bez pozvání sedl na gauč, dal si nohy na stůl a řekl: Tak, pojďme si to pěkně zopakovat!
Tady si selhal, tohle si posral a tohle si to nedotáhl do konce. Stručně a bez obalu by Ti připomněl všechny tvoje průsery. Taková sčotka selhání.

Výsledkem tohoto opáčka by ale nebylo Tvé totální zborcení a pocit, že si tu úplně na hovno. Naopak. Výsledkem by bylo přijmout selhání jako součást tvého života. Otevřít se tomu, projít tím a nenechat si vzít víru v sebe sama, protože právě selhání je mechanismus přijetí sama sebe. Aspoň, tak se to snažím vnímat já.

Přijímat se, plácat se po zádech, když si na vrcholu, tak to umí každej, ale přijmout se v těch největších sračkách, ukázat svou zranitelnost, to chce sakra velkou odvahu. Život je prostě takovej. Nemůžeš pokaždé vyhrát a pokud se s tím nesmíříš, si v pěkný prdeli.
Jak dlouho tenhle zmetek 🐼 u tebe bude zvonit, tedy záleží jen na tobě.

Já a můj Panda Selhání?

Možná máš pocit, že jsem ten Uprdelista, co má všechno zmáknutý a jede si bomby a užívá život. Pěkný hovno.
Jasně, spoustu věcí už mám dnes jinak, možná i víc u prdele. Život funguje jako hra. Vždy, když vyřešíš jeden level, tak se vždy objeví něco nového. Na to vsadím všechny svý prachy 🤪.

Přiznávám, že jedna z věcí, která mi zatím nejde, je práce s penězi. Mám to někde blbě nastavený a snažím se objevit kde. Objevování je velká síla, máme ji v genech, a tak objevuji a pracuji na tom, jak v sobě změnit ty vzorce s cirkulací peněz.

Mám v sobě obrovskej rozpor, kdy na jedné straně tak moc toužím mít finanční hojnost a pak, když mi někdo dává prachy, tak mám divnej pocit, jestli si je zasloužím. Se slovem peníze mám spojenou divnou emoci.
Není to na palici? Něco chceš a přitom to odháníš, jak můžeš?

Úplně běžně se mi stává, že přijdou strachy z toho, že selžu, zkrachuju a zklamu všechny, co pro mě pracují a jsou závislí na mém e-shopu Triko4u.cz . (Jen to, že jsem to napsal, mi nedělá dobře a tedy škrtám).
Pro mě obrovské selhání, které vzniklo, nejspíš z obyčejné věty v dětství, že nic nedokážu a vše zkazím.

Potřebuji cvičit. Nechce mi někdo dát nějaký prachy? 😝😝😝

Vítej, strachu a dělej to, co musíš

Když strachy přijdou, snažím se je pozorovat a pracovat s nimi. Začínal jsem klasicky vytvářením umělé pozitivity (afirmace, přesvědčování, přání, modlitby), ale nějak mi to stále nefungovalo, respektive jen na chvíli. Na druhou stranu, když si opravdu v prdeli, tak i odklad je dobrej.
Před časem jsem to tedy zkusil jinak. Ne z toho utíkat skrz pozitivitu, ale projít strachem, tím, že ho přijmu a odevzdám se mu (jak mi radili).

Prostě mu řeknu: „Ok, jsi tu. Vítej a dělej, co musíš!

Takže to byl válec, ty vole.

Není to tak dlouho, co přišel strach a já byl zrovna sám doma…
Lehl jsem si s ním na postel a řekl jsem mu: „Tak ukaž, co umíš, mazliku.“ Měl jsem pocit, že jsem připravenej jak Gagarin na let do vesmíru, a stále jsem si opakoval, hlavně dýchej, vole.
Nikdy bych tomu nevěřil, že strach nebo myšlenka může způsobit fyzickou bolest. Jsem chlap a myslel jsem, že fyzická bolest, kterou cítím na těle, vzniká pouze fyzickou příčinou a je to reakce našeho nervového systému.

Přiznám se, že vůbec nevím, co se dělo. Nastoupil strach a jeho sestra bolest a ta cirkulovala celým tělem a , místo dýchání, zadržoval dech. Klasika, když musíš něco vydržet, tak se zapřeš a zadržíš dech.
Po chvíli jsem byl totálně spocenej, motala se mi hlava a ostrá bolest procházela rukama, nohama, tělem bez nějakého smyslu, tam a zpět. Vůbec jsem to nestíhal pozorovat a nevěděl, co se přesně děje.
Ufff, paninka panika je tu 😨!!!

Nevím, jak dlouho jsem v tom ležel, byl jsem v těle, ale okolí jsme moc nevnímal. Ani nevím, kdo nebo co mi najednou řeklo „Stačí dýchat, Tome.“ A Tom poslechl. Hluboký nádech a dlouhý výdech, vše zpomalit, zklidňovat se a pozorovat to celé představení. Postupně mě začal strach a bolest opouštět… Poslední, co si pamatuji, je úleva a pak jsem usnul…
Ráno jsem si vzpomněl na heslo: Co tě nezabije, to tě posílí.

Jsem si jistej, že Panda selhání zase přijde. Opět to rozpálí a rozhodně se se mnou nebude mazlit. Vím, že to zvládnu. Nebude to hned. Zkouším na sebe netlačit. Mít se víc rád, začít si s tím hrát a pozorovat. A pozor, rým 🤪.
Život je hra, složená (jako v počítači) z levelů a já prošel dalším levelem.

Je důležité si připustit, že tahle hra přináší problémy a doufat v opak je nesmysl. Už jen řešení problémů, nás svým způsobem dělá šťastným.
Tak hlavu vzhůru, otevřené srdce ❤️ a hlavně se z toho neposrat.
Já se teď snažím…

Líbilo?

Dal jsem si závazek, že budu přidávat novej článek co 14 dnů.

Chceš ho číst ještě čerstvej? Tak se přihlaš k odběru nových článků a já ti vždycky pošlu e-mail.

Odesláním formuláře souhlasíte se zasíláním newsletteru z tomashovorka.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů