Když jsem začal se sebepoznáním, tak jsem velice často narážel na termín „TEĎ A TADY“, a přestože jsem kýval, tak jsem moc nevěděl, o čem je řeč a jak mám být v přítomnosti.
Hodně lidí neustále opakovalo: Žij v přítomnosti a budeš šťastný!
Tenkrát jsem chtěl být hned přítomný a hlavně přijatý.
Ach, to přijetí od ostatních, jak bylo pro mě důležité, tak jsem se bál, že jsem v tu chvíli raději lhal. Však oni se neposerou, když se to dozvěděli až teď 🤣.
Tak jsem byl, jak Brouk Pytlík, nic jsem o tom nevěděl, ale mluvil jsem o tom dost 🤣 .
Už víme, jak se to jmenuje „Žít v přítomnosti“. Super, co tam máme dál?
Co by to tak mohlo být? Jak na to? Mysli mysli, co to je, ty vole?
Má mysl neustále pokládala otázky a já fakt nevěděl, jak jí odpovědět. V hlavě neustálý tok otázek, co s tím? Ha, další otázka 😋.
Mysl je geniální nástroj. Na jedné straně jsme díky ní slezli ze stromů a netlačíme banány, na druhou nás časem jednoduše zotročila. Nějak jsme zapomněli, že je to jen nástroj a měli bychom ho pouze používat na určité úkoly, třeba jako vrtačku na vyvrtání díry nebo žehličku na vyžehlení košile. Použít a pak odložit.
Problém je, že se nám to trochu zvrtlo a mysl, tak nějak nenápadně, převzala vládu a začala používat nás. Mysl chce neustálou potravu, chce nové informace, chce vytvářet konflikty, chce problémy a hledat jejich řešení. Ta bestie stále chce něco řešit. Jednoduše nás zotročila a teď děláme vše proto, aby byla spokojená.
O životě v přítomnosti napsal úžasnou knížku filozof a duchovní učitel Eckhart Tolle (E.T.) a nazval jí příznačně „Moc přítomného okamžiku“.
Byl jsem nakopnutej a hladovej po nových objevech v oblasti sebepoznání. Chtěl jsem o tom přítomném okamžiku všechno vědět!
Chtěl jsem to nejen vědět, ale hlavně hned všechno umět! Ten tlak, který jsem na sebe vytvořil, mě ale bohužel dostával spíše zpět než vpřed! Kupředu levá a zpátky ni krok!!!
Vše, co se máš naučit, ti přijde do života samo a v pravý čas, teda pokud nejsi rozjetej magor jako já.
Začal jsem, koupil si audio knihu Moc přítomného okamžiku a… A co myslíte, přišlo to hned? Pěkný hovno, slavný soude. Byl jsem z toho totálně tumpachovej a první pocity byli divný. Nechápal jsem, teda spíš jsem čuměl, jak tele na nový vrata!
On E.T. má jako pravdu, to ne že né, ale po pár kapitolách jsem se v tom ztrácel jak Goro před Tokiem.
Pojmy jako neviditelné bytí, chronologický čas, nevědomí, emoční tělo nebo osvícení, byly nad moje chápání a tu knihu jsem tenkrát musel odložit.
Celé jsem to pochopil až mnohem později. Takže teď už to jen začít žít.
Pokud bych se měl pokusit vysvětlit, co je přítomnost, musím nejdřív rozdělit stavy, v kterých žijeme, na tři základní.
Minulost už byla, to asi víme, že?
Minulost je vlastně pouze vzpomínka na dřívější přítomný okamžik. Hrozně moc se mi líbí přirovnání minulosti k jídlu. Slyšel jsem ho od Richarda Gonzora z projektu MojeSila.cz (zdravé tělo, zdravá mysl a zdravé vztahy).
Minulost je jak jídlo. Vyber si z ní, co potřebuješ, a ostatní prostě vyser!
Když se najíš, tak tvé tělo si z potravin vezme jen to, co potřebuje, a ostatní prostě pustí pryč. Proč to držet, když to nepotřebuje?
Tak by to mělo být i z minulostí. Měli bychom si z ní vzít zkušenosti, které potřebujeme pro náš další rozvoj a ostatní prostě pustit do té bílé mísy.
Já třeba byl vždycky kovboj po dědovi 😄.
Na cestě k šťastnějšímu životu je potřeba vyléčit staré a bolavé vzorce z minulosti a vykročit s odvahou do přítomnosti.
Nic neexistuje a nic se neděje mimo přítomný okamžik. NIC!
Vše, co děláš. Vše, co vidíš. Všechny situace, které můžeš ovlivnit, se dějí v přítomnosti.
Máš pocit, že se něco v tvém životě může stát jindy než v přítomnosti, jindy než teď? Nikdy se nic nestalo v minulosti, vždy to bylo a bude v přítomnosti. I věci, které plánuješ, se nestanou v budoucnosti, ale stanou se ve chvíli, kdy budoucnost bude teď.
Kvantová fyzika dokonce tvrdí, že existence věcí vzniká naší pozorností a bez naší pozornosti neexistuje. Na pochopení kvantovky budu muset ještě chvilku počkat, má to svůj čas.
Tak ta je nejistá, protože neexistuje.
Je to opět pouze přítomnost, jen si jí dopředu představuješ v hlavě a ta naše mysl umí vytvořit, jak ten nejlepší, tak hlavně ten nejhorší scénář tvojí budoucnosti.
Mysl totiž nadevše miluje konflikty a problémy. Ona, ta mrcha jedna proradná, by jinak neměla, co dělat, tak vytváří katastrofické scénáře.
Takže pak se trápíme a za vším vidíme jen to špatné. Výsledkem je, že se bojíme a na nic se netěšíme, respektive možná tak na víkendy a dovolené a zbytek života žijeme ve strachu.
Srát na to! Protože super na tom je, že většina těch hrůzostrašných scénářů se nikdy nesplní, odehrávají se totiž opravdu POUZE v naší hlavě a vše nakonec dopadne pro nás dobře.
Nebo máš pocit, že ne?
Hovoří CML, omyl v propočtu. Evakuaci zrušit. Objekt mine Zemi. Centrální mozek lidstva se omlouvá…
Omyl v propočtu.
Kometa žádná?
Jo, i centrální mozek se může splést. 😄
Když to dnes zhodnotím, tak jsem, jako většina lidí na této planetě, lítal hlavně z minulosti do budoucnosti a zpátky. Přítomnost byla opravdu výjimečná, ale občas byla. Byl to volejbal, který mi to dával.
Volejbal. Jak já ho miloval, miluji a vždy budu, i když už nehraji.
Tolik lidí a tolik přátel jsem našel právě na něm. Kdo nebyl volejbalista, tak to nejspíš nepochopí, ale volejbal není jen sport, je to komunita. Od 17 let se potkáváš na trénincích, zápasech a turnajích. Letní osadní turnaje byly ty nejkrásnější zážitky mého života a nikdy na ně nezapomenu.
Kdykoli jsem vlezl na hřiště, nic jiného než spoluhráči, hřiště, síť a míč neexistovalo. Jako mávnutím proutku všechny problémy v práci, doma, kdekoli okamžitě zmizely. Jako bych je posadil do rakety a vystřelil do vesmíru. Byl jsem jen já a byl jsem TEĎ A TADY!
Když mám popsat můj stav přítomnosti, je to pocit, kdy cítím naplno své tělo. Kdy vnímám vše, co se kolem mě teď děje a má pozornost je soustředěná tím, že vypnu ten hukot v hlavě, který mi neustále říká, co bych měl dělat.
Je mnoho způsobů, jak se dostat do přítomnosti. Pro mě je základ dostat se do těla. Může to být pomocí meditace, může to být super masáž, někdy stačí jen na chvíli zavřít oči a párkrát se nadechnout.
Parádně funguje jakékoli vykročení z komfortní zóny. Koupání v ledové vodě nebo chůze po uhlících. Překonat strach ze spálení, který vytváří do poslední chvíle mysl. Otevřít se přítomného okamžiku, nadechnout se a vykročit. Och, ta svoboda!
Na spoustu prvních kroků je potřeba přestat myslit!
Z minulosti si vezmi to, co je pro tebe důležité, použij to v přítomnosti pro svou úžasnou budoucnost, kterou si tvoříš právě teď.
Dnes vím, že žít co nejvíc v přítomnosti je jedna z nejdůležitějších věcí v životě, a abych na to nezapomínal, nechal jsem si to vytetovat v runách na ruku!
Když se teď pohladím po ruce, tak jsem v přítomnosti!
Tak teď i tady a občas i támhle se uvidíme 🤣
Tomáš
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.