Co když nejsi výjimečný, Tome?

Touha po výjimečnosti je další posraná hodnota, aniž bychom si to nějak extra uvědomovali. Každý máme někde v sobě skrytou touhu a sny, v čem bychom chtěli vyniknout, a většině se to nikdy nepovede. Zastaví nás strach. Strach z neúspěchu.

Nejsem žádnej spisovatel

Tento blog jsem připravoval více než půl roku. Chtěl jsem ho mít úžasnej. Stále jsem nebyl spokojenej. Stále to nebylo ono. Stále jsem ho předělával a nebyl si jistý, zda mám psát. Psaní? Gramatika. Pravopisné chyby. Větná spojení. To ses posral! Ty chceš jako psát?
Velkej proces, ty vole 🥵.

Pak jsem jednou jel ze semináře do Prahy a cestou mluvil s kamarádkou o tom, jak chce rozjet své podnikání. Co všechno umí, co tomu obětovala, jak pilně studovala a stále se učí, a hned jak bude připravená, tak to rozjede. Poslouchal jsem, občas něco řekl a pak jsem to pochopil.

Nikdy nebudeš připraven líp než si právě TEĎ.
Na co furt čekáš? Jdi do toho. Holt něco posereš, to se může stát! Poučíš se a jedeš dál. Vím, zní to jednoduše, a i mně říká mysl neustále ALE!
Nechci to ALE poslouchat. Tak jsem ten blog spustil tak jak byl.
Děkuji Wendy 🙏🏻❤️🙏🏻

Začni TEĎ. Dělej své chyby a uč se z nich, jen tak se budeš zlepšovat.
Když se jako malé dítě učíš jezdit na kole, tak padáš a občas si pěkně nameleš hubu, zastaví tě to? Ne, protože chceš jezdit na kole. Tečka!


Žeru tu výjimečnost každej den!

Pracuji na internetu, a přesto, že televizi můžu vypnout, tak bohužel internet a sociální sítě nikoli 🥴.
Když ráno otevřu Google, Seznam, Facebook nebo YouTube, okamžitě se na mě valí zprávy o výjimečných výkonech a rekordech. Je to opravdu parádní výběr toho nejlepšího z nejlepších, klobouček dolů. Kdo vylezl v rekordním čase na Mount Everest, kdo obeplul zeměkouli na voru, kdo vyletěl do vesmíru, kdo složil písničku nebo zazpíval operu, přestože do včera prodával v Tescu. Samý extrasuperkrutopřísný zprávy o úžasných životech.

Najednou máš pocit, že všichni mají úžasný život a dělají věci, o kterých sníš, ale nikdy je dělat nebudeš 👿. Zrovna totiž hákuješ v Kolbence, pak letíš pro děti, vezeš je na sport a kroužky, pak domů nakrmit a uspat a pak… Si pustíš telku a tam na tebe skočí další „Borec nakonec“. Když usínáš, řekneš si „Další den v prdeli a zas jsem nestihl nic z toho, co jsem chtěl.“

Výsledkem je pocit, že výjimečný je každý druhý, a je to zcela běžná věc, a jen ten tvůj život stojí totálně za hovno. Výjimečnost se stává standardem.


Tomíku, ty přeci výjimečný si!

Jsem tedy výjimečný? ANO!
Na úrovni duše jsme výjimeční, však jsme všichni prodloužené ruce Boha.
Máme to štěstí, že žijeme na planetě Zemi. Teď jsme ve hmotě, v polaritě a hrajeme tuhle parádní hru, ve které má každý nějaký talent a svůj úkol. Učíme se používat správně mysl, probouzet a cítit emoce, cítit své tělo, získávat zkušenosti, zažít něco zajímavého, objevit své poslání, a hlavně být přítomný a prožívat.

Můžeš si říkat, co chceš, ale když si tu, tak hraješ, a ať chceš nebo nechceš, tak se připrav na to, že to bude občas dost vostrá střílečka 🔫.

Prostě nic ti nepůjde na první dobrou, život není jen růžová radost, ale občas, kurva, bolí!
Rozhodně jsme sem nepřišli sedět na prdeličekat na pečený holuby, co nám budou lítat sami do huby. To by se mi samozřejmě líbilo moc 😍.

Kolik znáš Výjimečňáků?

Kolik znáš ve svém okolí lidí, kteří žijí výjimečný život, anebo jsou sami opravdu výjimeční aspoň v jedné věci? Bože chraň, aby byli vynikající ve více oborech. Zamysli se, znáš někoho?
Kolik vrcholových sportovců by napsalo a obhájilo diplomovou práci z kvantové fyziky?
Kolik špičkových ajťáků z kanclu by dokončilo Spartan race nebo maraton?
Kolik politiků by skočilo v Harrachově z mamutího můstku?
Ty vole, super nápad. Kdo chce na volební lístky, musí skočit! To by se nám to pročistilo 🤪🤪🤪.

Mám moc rád Jardu Jágra. Výjimečný hokejista, ale nejspíš by měl problém vysvětlit Einstein–Rosenův most na první dobrou stejně jako já. Je to taková ta červí díra ve vesmíru… nononó.

Je selháním být průměrný?

No, a pak díky téhle posrané masáži z medií máš pocit, že musíš vyniknout, abys byl výjimečný. Proč?
Protože vnímáme, že být průměrným je přeci selhání.

Jaký máš za pocit, když někdo o tobě řekne, že si průměrný hráč volejbalu, průměrný manažer v bance, průměrný manžel anebo nedej bože, průměrný milenec? Tak to je pocit úplně na hovno, ne?!
Jsem nezajímavý, nic nedokážu, nic neumím, vše zkazím, říkejte si, co chcete, já to musím vědět nejlíp. Proč bych se teda snažil, já to nějak doklepu, seru na to!

Co to v nás vyvolá?
Celá ta masáž výjimečnosti nás nutí být výjimečný!
Na všechno máme řešení, ne? Když tedy nemůžu být nejlepší, tak druhá varianta je…? Být nejhorší. Rebel, lempl a Kazisvět. Ano, to byl i můj model.

Já, Kazisvět šestý, z Boží vůle král, mocný panovník a hlava pomazaná.
I v tom se dá vyniknout, ale opět nemůžeš být nejhorší úplně ve všem, to nedáš 🤪.


Statistika nuda je, má však cenné údaje

Z pohledu celosvětového měřítka, většina z nás není výjimečná vůbec v ničem! Většinu svého života žijeme vlastně úplně obyčejně a občas dost nudně. Jsme svázaní povinnostmi a stereotypy rodiny, práce a místa kde žijeme. Velkou část dne jedeme na jakého si autopilota a vůbec si neuvědomujeme, že žijeme. Jsme bez kontaktu s bytím, jsme v bezvědomí.

Ke změně přitom stačí tak málo.
Uvědomovat si. Být v přítomnosti, být při vědomí, být vědomý, být u toho. Cítit to, radovat se, prožívat to.
Kolikrát jsem jel z Prahy přes půl republiky a až před Příborem jsem zjistil, že si nepamatuji, jak jsem projížděl Brnem? Ne, nejel jsem přes Hradec 🥴. AUTOPILOT!

Všichni máme talent

Všichni bez výjimky máme určitý talent, ale ten je díky polaritě vyvážený, takže něco nám jde od přirození a něco přirozeně nejde.
Navíc většina lidí díky tomu, že si zvykne na pohodlné žití ve své komfortní zóně, nikdy svůj talent neobjeví. Maximálně ho zahlédnout a pokud hned neuspějí, tak se vrátí do svého stereotypu. Dělají věci, které je nebaví, ale tak nějak jim jdou, a na mírnou spokojenost v mezích zákona to stačí.
Jenže talent nestačí jen najít. Ono se na něm musí tvrdě makat, je to kurva dřina, a to už každému nevoní.

Já mám třeba talent na míčové sporty. Říkali mi, jak jsem šikovný, že když zhubnu a budu víc trénovat, mohl bych hrát extraligu. Bohužel k tomu talentu mi chyběla důležitá vlastnost, a to byla píle. Nechtěl jsem makat, a tak jsem skončil v 2. lize jako průměrný hráč. Přesto byl můj průměrný volejbalový život úžasný a nikdy bych ho za nic nevyměnil.
Hrál jsem volejbal s láskou a radostí, byl to můj přítomný okamžik.
Můj syn už je o level výš. Má talent po mně a po mamce píli, takže to vypadá, že opravdu výjimečný bude. Krásně se mu to namixovalo.


Vybírej si to důležité

Tenhle článek rozhodně nemá za cíl podporovat průměrnost, anebo naopak hanit výjimečnost. Já popisuji, že když nejsi v něčem výjimečný, neznamená to, že si tu zbytečně a měl by ses z toho hroutit.

Je rozhodně lepší být skvělý táta nebo máma než být mistr světa v pojídání hotdogů. Když sníš 67 hotdogů (světový rekord je 66 ks), budeš na Facebooku, YouTube, Instagramu mít tisíce lajků a udělá to z tebe výjimečnou celebritu zhruba na 3 dny.
Když budeš skvělý rodič, tak pro své děti budeš celebrita celý život.

Vyber si která životní hodnota je pro tebe důležitá. 3 dny slávy a břicho plný párků anebo láska a respekt tvých dětí?


Výjimečné může být i to obyčejné

Stále objevuji, že v životě záleží mnohem víc na obyčejných hodnotách, které nejsou až tak výjimečné, a proto nám nepřijdou vůbec důležité.
Myslím třeba radost, že máš kolem sebe lidi, na které se můžeš spolehnout, když ti teče do bot.
Fandění na hokejovém zápase synovi, tedy Slavii, přestože jsem Sparťan.
Prostor na sebe, čas na to přečíst si knížku anebo jít se projít do lesa.
Vytvoření něčeho, co ti dává smysl, pomůže ostatním a nemusí to být zrovna lék na rakovinu.
Vánoce s celou rodinou, a přestože tě tchýně sere, tak si s ní unisono zazpíváš koledu u stromku. Co výjimečného ti nahradí tu radost a překvapení v dětských očích na Štědrý den.
Radost ze zácpy 😁 po sežrání 2 kil bramborového salátu od mé milované mámy a následné předsevzetí, že příští rok už to neudělám, a co myslíte?
Udělám!

Jasně, každý má v sobě nějaké sny a je dobré je mít. Je potřeba pro ně dost udělat, je potřeba na nich pracovat a věřit v sebe!

Tomáš, průměrný pisálek

Líbilo?

Dal jsem si závazek, že budu přidávat novej článek co 14 dnů.

Chceš ho číst ještě čerstvej? Tak se přihlaš k odběru nových článků a já ti vždycky pošlu e-mail.

Odesláním formuláře souhlasíte se zasíláním newsletteru z tomashovorka.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů