Jedu si své dvouletky

Proč dva roky?

Jsem na sebe trochu nasranej, protože jsem zjistil, že komouši to měli vymyšlený lépe. Oni totiž plánovali a bravurně zvládali Pětiletky, a já se k tomu nějak nemůžu propracovat. Mě se prostě stále cyklí vztahové dvouletky a hledám souvislosti a chci to změnit, protože jsem si užil fakt dost. Je mi pade vole, měl jsem více, jak 80 žen a na starý kolena chceš mít stálého partnera. Fakt už nepotřebuji něco zkoušet, testovat a ochutnávat sám. Chci to dělat ve vztahu!

Už mě to fakt sere

Mám pocit, že v každém vztahu jsem fakt lepší a lepší, ale stále to není asi ono. Teda říkaj to hlavně partnerky!
Ne, že bych se nějak sebemrskal, ale kurva, co je teda špatně?
Když se ti něco opakuje, měl by ses zastavit minimálně 3x se nadechnout a začít hledat souvislosti. Skrz ně najdeš třeba vzorce chování, o kterých ani nevíš, a které už ti kurva, tak dlouho ovlivňují život.
Jedeme si svoje vzorce sebrané během dětství a dospívání, jedeme si svoje cykly nahoru a dolů a furt dokola.

---

Jsem tatínek

Nevím proč, vlastně možná vím, ale když to vezmu zpětně, tak se na mě lepí holky, které měli, anebo mají velký problém s tátou. V jejich životech prostě otec nezvládl svou roli, protože buď:

• Tam vůbec nebyl
• Byl diktátor a despota
• Byl slabý a podléhal tlaku matky nebo okolí.

To jsou 3 charakteristiky na které jsem přišel a fakt mě to sedí…
Většina mých partnerek to tak prostě měla a potřebovala svého tatínka, který by je chránil, mačkal, miloval, věřil a podporoval.
Většině z nich chyběl v životě otcovský maják, kterému chyběla Jasnost a pevnost (půjčuji Ivo) o kterou se mohla opřít v době bouře, protože ženy jsou jako moře. Nikdy nevíš, co bude za hodinu.

Nejsem extra emoční typ

I když s emocemi posledních 5 let pracuji, tak jsem nastavený, že je moc neprojevuji, respektive odehrávají se více vevnitř. Dřív to byla klasika a pod heslem „Kluci nepláčou“ jsem se jednoho dne rozhodl, že už ani neukápne (teda slza) a jel jsem styl je mi všechno U prdele, ale to nebylo zdravý, protože jsem přestal projevovat emoce komplet. Časem se to mění a v emocích mi pomohl hlavně Richard Vojík s Denisou Palečkovou a Richard Gonzor .
Učím se s nimi pracovat, učím se je nedusit a zdravým způsobem, který nikoho nezraní, posílat ven a většinou někde v ústraní se sekyrou do něčeho tluču, dokud to ze sebe nevytluču. Do toho řvu a brečím, nadávám, jak dlaždič, co ho nechali dlouho klečet.
Další možností je tu bolest nechat projít skrz tělo, přijímat jí, cítit jí každou částí svého těla a transformovat jí v něco pozitivního takovej styl odevzdání v meditaci bo, jak by se to řeklo.

---

Jsem nepřijatý, co s tím?

Přijetí je vlastně potvrzení, že vyhovuješ očekávání partnera, že si teda fakt splnil všechny body nastaveného standardu, což se stává málo kdy. Vlastně se to stává jen pokud si krásný růžový jednorožec, který sere zlato a na všechny se usmívá a rozdává lásku.
Jasně, můžeš se snažit vyhovět, dělat kotrmelce, začít cvičit jógu, můžeš zhubnout 30 kg, začít vařit, uklízet, naučit se práci s vrtačkou, měchačkou, sekačkou a dalšími ečkami a stejně se, do prdele, nakonec může stát, že budeš nepřijatý.
To je pak zklamání, co?

Tak, co tedy můžeš udělat?
Vůbec nic, protože jediné, co je důležité, aby ses přijal sám, abys přijal své okolí a pokud ti to nesedne, tak prostě řekneš NE. Sorry jako, tady jde o zboží, a ne o agresi.

Takže, potvrzuji, že jsem moc:

• manipulant, ale ne se zlým úmyslem
• nejsem finančně zajištěný, ale mám vizi
• obézní a některé sporty prostě nedávám
• namachrovanej, ale bez důvodu
• vtipnej a někdy nepoznám hranici
• upřímnej a někdy to není vítáno
• otevřený, ale někdy až to moc
• milující a někdy potřebuji nakopnout
• dominantní, ale ne despota

Jsem jaký jsem, a tím chci říct, že nejsem dokonalý, ale učím se přijímat sebe a život takový, jaký opravdu je, tím se z velké části zbavuji utrpení. Je to hodně těžké a sám se někdy v duchu šikanuji, že jsem tehdy měl být více otevřený, láskyplný, citlivý, měl jsem mlčet anebo odejít, měl jsem….

Prostě se dějou v životě věci a pokud to není podle našich očekávání, máme pocit selhání a chyb. Jenže my se přes ty chyby učíme, a to je ten smysl… Když někomu ublížím a cítím, že je to správně, tak se prostě omluvím (viď Terezko).
I když se stane, že nevyhovíš, tak si to ty, kdo rozhoduje, jestli zůstat anebo odejít. Ano, chce to velkou míru lásky, trpělivost, otevřenosti, trpělivost a přijímání ve vztahu, ale musí to být oboustranné, jinak je to k hovnu!

---

Moje definice váhy (155 kg)

Když chci definovat, co je pro mě ve vztahu fakt důležité a vynechám hluboká ezoterická moudra o lásce, napojení duší a karmických vztazích, tak mám v sobě nějaké váhy.
Váha s dvěma miskami a označením PLUS / MINUS. Pokud je miska nakloněna na stranu plus má to pro mě smysl, pokud jde do mínusu, řeším proč,a pak co!

Něco vtipného nakonec

Mám takovou hlášku, kterou říkám vždy na začátku každého vztahu, abych na konci zjistil, že to nestačí.

Jediné, co ti mohu slíbit je, že se se mnou budeš většinu času smát

A to je vše, takže přijímej sebe a život takový, jaký je, a nesnaž se za každou cenu někomu zalíbit ze strachu z opuštění, samoty, smutku a bolesti, která určitě přijde. A když přijde smutek, buď ním, nezaháněj ho chlastem, koksem nebo jinými zaručenými dobrotami našich milovaných farmacií.
Smutek je součást života, je to ten klidový stav, v kterém nabírám sílu na další dvouletku nebo pětiletku, nebo doživotku. Uvidíme, co mi život přinese.

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.