Každý okamžik ve tvém životě se rozhoduješ, co budeš dělat, s kým to budeš dělat a čemu dáš svou pozornost. Zní to možná neuvěřitelně, ale ty si tvůrce svého života, ty si nastavuješ hodnoty a ty si zodpovědný za to, jak budeš žít.
Ty určuješ, jestli dočteš tenhle článek, nebo si otevřeš Facebook a mrkneš kolik máš lajků, anebo půjdeš se psem na procházku.
Vždy máš volbu a bereš odpovědnost za to, čemu v životě dáš prioritu!
Spousta z nás má žebříček hodnot nastavený spíše podle toho, jaký je očekávaný okolím. Hrajeme si na něco, co nejsme, jen abychom zapadli do společností nastavených konceptů. Bojíme se být sami sebou!
Tak moc toužíme po přijetí, že si nastavíme hodnoty, které nás šťastnými neudělají. Nežijeme své životy. Štěstí je potřeba si přeci zasloužit! Děláme věci, které nechceme, přetvařujeme se a jak by řekl můj moudrý přítel a učitel Roman D.:
Nežijeme-li v pravdivosti k sobě, nemůžeme být šťastní.
Ukazujeme skvělý život na sociálních sítích a následně nadrženě čekáme na lajky 👍 a komentáře, které nám potvrdí, že se máme parádně. Když nepřijdou, tak zkusíme něco ostřejšího. Dobře fungují fotky šťastné rodiny, úžasného jídla a tutovka je koťátko či pejsek.
To pak nestačíš lajky 👍 počítat a opojení roste, jsme přijmutí 🤔.
Je to nemilé, Kamile, ale ten pravý průser nastává, když hodnoty selžou. Když vše, v co jsme věřili, je najednou rozmetáno na prach a nemá význam.
Znáš ten pocit, když hodně dlouho čekáš na peróně na vlak a místo neskutečné hojnosti, po ramenou plácající pochvaly a přesladké odměny, z toho vlaku vystoupí neskutečná panika, všeobjímající sebelítost, neskutečné selhání? Jsi totálně v prdeli a najednou o sobě začneš pochybovat. Kdo vlastně si? Kam teda jdeš? Proč se ti to děje?
Vím, o čem mluvím. Zažil jsem to na vlastní kůži.
Moje hodnota byl finanční úspěch na mém e-shopu Triko4u.cz.
Moje miminko. Péče, láska, starostlivost. Hodiny a hodiny práce na vymýšlení automatizace a funkčnosti. Hodiny u marketingu. Vytváření textů, kampaní, slevových akcí, magnetů a newsletterů. Dal jsem do něj roky života a tolik energie, že by z ní celý Příbor rok svítil zadarmo 😝.
Myšlenka, že by mohl zkrachovat, byla nemyslitelná. Byla by to moje smrt. Smrt mého Ega. Já jsem, ty vole, majitelem internetového obchodu. Ta hanba. Potupa. Smích bývalého kolegy Pavla. Zklamání všech a hlavně sebe. Potvrzení tátovi věty: „Si lempl a na co šáhneš, to zkazíš.“
Prožíval jsem to roky! Dny a noci ve strachu, že e-shop zkrachuje. Skončím pod mostem s dluhy, všichni mě odsoudí a opustí.
Neustále jsem přemýšlel, co a jak změnit. Trápil jsem se a v hlavě mi běhaly ty nejhorší scénáře. Byl jsem unavený a ptal jsem se proč já? Řešil to stále dokola. Stejný film, stejný herci a bez happyendu.
Asi nedokážu popsat jak a kdy. Možná to byl prostě jen posun a najednou jsem si dokázal ten krach představit. Přiznal jsem si, že přestože jsem udělal spousty chyb, tak jsem dělal vše nejlépe, jak jsem mohl, a nemohl jsem udělat víc.
Najednou jsem přijal to, že se to může stát.
Přijal a odpustil jsem si vlastní selhání!
Od->pustil!!!
Nedávno jsem dostal zprávu na Facebook profil Triko4u.cz: „Když se tváříte jako česká firma, proč na fotkách máte ty zkurvený negry?“
Přemýšlel jsem chvíli, proč to napsal, a pak, co to udělalo se mnou. Fakt jsem z toho měl divnej pocit. Co tím chtěl autor říci a jak bych měl reagovat? Nereagoval jsem. Cítil jsem, že je to nejlepší řešení.
Autor byl nejspíš člen nějakého holohlavého hnutíčka anebo zrovna viděl nějakou negativní imigrantskou zprávu a ve vedlejším okně prohlížeče měl otevřený můj e-shop. Chtěl si koupit tričko.
No, nejspíš si ho nekoupí, takže mám o klienta méně.
Smutný. Neposeru se z toho.
Vše, s čím se ztotožňuješ, jak mluvíš, kde se pohybuješ a čeho si ceníš, tvoří tvé životní hodnoty a identitu. Jsme od pradávna stádový tvorové, a právě touha být členem nějaké smečky nebo společenství, nás nutí mít anebo měnit hodnoty, které ve výsledku ani nejsou naše.
Takže, pokud si tedy najdeš čas napsat takovou zprávu, něco to říká o tvých hodnotách.
Jsme opět u volby! Sám si vybíráš, co je důležité a na co se vysrat.
Už jsem psal, že se hodnoty v průběhu života na základě zkušeností mění. Hodnoty dvacetiletého vidíš ve čtyřiceti jinak, a to je v pořádku. Je to jen trochu jiná evoluce, než popsal mistr Darwin.
Člověk začne být připravený na šťastný život ve chvíli, kdy ho opouští a je tváří v tvář smrti. Smíří se sám se sebou, a to je to kouzlo. Smířit se ❤️
Jak se blížíme k smrti, začínáme se více obracet do sebe. Většina z nás, co byla celý život nevěřící, najednou začíná hledat Boha.
Možná na poslední chvíli měníme životní hodnoty, protože zjistíme, že si to nové auto, bankovní konto, fungující e-shop a lajky 👍, s sebou nevezmeme.
Co si ale vezmeme na ten poslední vandr ke hvězdám? Pocity, prožitky a umění milovat ❤️ sebe a bližní…
Pokud si vůbec začal milovat.
Pokud ne, začíná ti další level hry zvané Život. Tak nesmutni, uvidíme se v příštím životě.
Zamilovaný Tom 😍
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.