Leť synku, leť…

Tak se mi ti udělalo najednou nějak smutno

Poslední dobou se velice často potkávám s bolestným pocitem, že ho ztrácím, ale zároveň vím, že s tím NIC nejde udělat. Musím tím projít!

Můj syn přechází do dospělosti a opouští mou sféru vlivu, jak by řekl politik.
S vyprávěním začnu, ale od začátku…

Můj vstup do dospělosti?

Jsem od přírody línej a vždy se snažím najít to nejjednodušší a nejpohodlnější řešení. Nikdy jsem nebyl stachanovec (úderník ⚒️), takže mě pocty nejlepšího pracovníka měsíce anebo člena Brigády socialistické práce, nikdy nepotkaly. Nejspíš mi chyběl pracovně morální příklad a dohled mého otce 🤔.

Po sametové revoluci a návratu z vojny, jsem sice chvíli pracoval na Dopravním podniku hl. města Prahy, kde jsem měl, jako nejvyšší, na starosti výměnu vadných zářivek. To mě nebavilo, nejspíš jsem nebyl zrozen živit se rukama, a tak jsem velice brzy odešel.

Já chci žít jinak, jasný?

Už nevím, jak a proč, ale dostal jsem se k pořádání kulturních akcí pro mladé, co to kecám 🤣, dělal jsem vyhazovače na jedné diskotéce. Práce na černo, bez dokladu, pití a jídlo zdarma. Bavilo mě to asi rok, a pak život rozhodl, když mám hudební sluch, že budu dělat „Diskžokeje“

Já jsem Diskžokej a kdo je víc?

Začal jsem hrát odpolední diskotéky pro děti, kde byl největší hit „Holky z naší školky“ a když jí hraješ desetkrát denně? Pravděpodobně ti brzy jebne.

Když jsem se trochu vyhrál, šel jsem se přihlásit na uměleckou agenturu, složil zkoušky a udělal si živnostňák na pořádání hudebních produkcí.
Začal mi noční život a prachy jen tekly. Přes kamaráda jsem se dostal na Rádio Kiss 98 a díky němu na VIP diskotéky a hotely.Vydělával jsem i 3000 za noc (moje máma to měla za měsíc)! Prachy mám, pojďme si užívat.

Bylo mi 22 let, totálně bez nějakých zkušeností a návyků, jak pracovat s penězi jsem si koupil svou první káru Mitsubishi. Voháknul se do Nike, hulil Marlboro a měl spoustu zářezů na sexpažbě své mladé pušky.
Myslel jsem, že mi patří svět a žiji svůj vysněný život.
Byl to fičák a klasik by řekl: Hérečky, píchání, chlastání, drogy a několika denní kalby. Byli jsme schopní, díky dárkům z Pardubických pekáren, kalit 3 dny v kuse, pak si polknout rohypnůlek na dobrou noc a zítra jedeme znovu.
Nic není nemožné, ať to sviští na kluzišti rozkoše.

---

AHA moment 1. – takhle žít nechci

Dodnes si pamatuji ten páteční večer, kdy jsem zjistil, že nejsem schopen odehrát diskotéku. Byl jsem nastřelenej pikem a úplně mimo! Najednou jsem nevěděl, co mám dělat. Ten neskutečně super noční život mi najednou nedával smysl a vše mi přišlo prázdné a povrchní. Styděl jsem se podívat mámě do očí, kdyby věděla, že její syn fetuje.
Byl jsem unavený a zlomený a řekl jsem své první důležité NE!
NE, takhle kurva žít nechci!

V neděli jsem ukončil spolupráci s klubem, vyměnil si mobilní číslo a zasekl všechny kontakty z minulosti. V úterý prodal desky mladému klukovi, co chtěl začít hrát a konec.
Byl jsem bez práce, bez peněz, úplně sám a totálně v prdeli!

---

Do třiceti u mámy

Skoro do třiceti let jsem žil u své maminky na pražském sídlišti, respektive jsem tam chodil přespávat a bylo to velké pohodlíčko pro lázeňského povaleče z Prahy. Vztah s mámou byl zvláštní, a jelikož měla dost starostí po rozvodu sama se sebou a sestrou, tak jsem jí nechtěl přidělávat dalšími problémy. Vlastně jsem to ani nechtěl řešit!
Kdykoli jsem přišel, tak jsem měl navařeno, vypráno a uklizeno a to mi asi stačilo. Bylo to místo, kde se dobře kouří a ostré slunce do nápojů nepíchá…

Přeskočím zhruba 6 let úplně běžného života, kdy jsem pracoval, jako obchodní cestující u několika firem, volný čas trávil na volejbale a užíval si života, jak jen to šlo.

Život byl zábava bez starostí a odpovědnosti, co víc si může frístajlista přát?

---

Ty vole já mám mimino?!

Bylo to v červenci 2001 a mě se narodil syn s manželkou Bárou. Chodili jsme spolu asi rok a pak bum. Musel jsem se ženit! A pak věřte povídačce o tom, že děti 🧒 se dělají až po svatbě. Kecy v kleci 😁.

To, že je těhotná jsem jako věděl, to jo, ale to mimino mi nějak nezapadalo do mého životního plánu FRÍSTAJL.

Najednou jsem začal mít strach, že přijdu o svůj pohodový život bez starostí a budu muset převzít odpovědnost a to byl pro mě neznámý pocit.
Úplně parádní nápad byl začít hned po porodu podnikat.
Reklamní agentura se jmenovala BT design a tak trochu mi nedošlo, že to je další zodpovědnost. Jeden měsíc jsem vydělal 3.000 a druhý 20.000 tisíc a třetí nic. Dostal jsem se do pocitu selhání, že neuživím rodinu.
Skončilo to tak, že velkou část odpovědnosti převzala Bára, šla do práce a Miki do jeslí. Ještě dnes mi je úzko, když si ten pocit selhání připomenu.

Prvních 10 let jeho života

Nejsem nějakej silnej sypač popela na svou hlavu, nemá to cenu, už se stalo, nevrátím to a jediné, co mohu udělat je změna v současnosti, požádat o odpuštění a odpustit i sobě.
Prvních pár let si mě syn moc neužil. Tak trochu mě vlastně i prudil, jak neustále vyžadoval moji pozornost a chtěl si hrát. Chvíli jsem to vždycky vydržel, a pak jsem ho předal soudružce matce a šel pařit na počítač nebo pracovat na e-shopu.
Dnes vidím, jak mi zrcadlil moje dětství. Ukazoval mi přesně, co jsem chtěl já, jako dítě ze studeného odchovu.

---

Čekám na peróně a nic

Život utíkal a já se v něm motal, jak nudle v bandě, bez nějakého smyslu, vize a čím dál tím víc zatlačoval své emoce a city. Byl ve mě malej kluk, kterej stojí na peróně nádraží, čeká na vlak a touží po záchraně a obejmutí. Ten malej kluk, co se jednou za čas se rozhodne, že už čekat nebude, tak vyběhne z nádraží, ale dostane strach, a tak se zase vrátí čekat.
Mimochodem tento vzorec čekání mi přečetla Světla Hoření a mě se propojily další souvislosti v mém životě.

---

První vlašťovka mého zájmu

První změna začala s hokejem. I když to dnes nevypadá, tak jsem duchem sporťák a po volejbale, byl hokej můj srdcový sport, a tak jsme se s Bárou rozhodli, že ho bude hrát. Už od začátku mu to šlo a já začal mít zájem a být pyšný, takže část mého života se přesunula na zimní stadiony a rozšířila se o skandování Sešívaní do toho, jedeme Slavie, jedeme.

AHA moment 2. – rozvod, děkuji

V mém vyprávění, přichází druhý AHA moment, a to byl rozvod. Po necelých deseti letech mi Bára oznámila, že se mnou nemůže žít a končíme. Pokud máte zájem si přečíst něco o mém rozvodu píšu o tom v článku Když rozvod, tak rozvod.
Děkuji, děkuji, děkuji za tento dárek, který mi vzal rodinu, ale dal syna.

Najednou jsem měl na 6 dní v měsíci na krku desetiletého kluka a musel jsem se o něj postarat. Musel jsem vařit, musel jsem plánovat, musel jsem převzít zodpovědnost. Musel jsem já, žijící bez pravidel, nastavit pravidla. Ty vole, to už není prdel!!!

Přijmout a odpustit

Když tohle píšu, tak je 6.2. 2020, 3:01 ráno a zítra mi je padesát!
Právě dnes si uvědomuji, jakou procházím změnou, smiřuji se sám se sebou, přijímám se a odpouštím si. Poprvé v životě se učím slovu SEBELÁSKA a učím se opravdu milovat. Trvalo to spoustu let, ale byla to moje cesta a já nelituji ani jedné vteřiny. Díky této cestě v padesáti konečně vyrážím z toho nádraží, kde jsem, tak dlouho stál a čekal na objetí.
Konečně ochutnávám, co znamená žít, a ne přežívat pod tíhou bolesti z minulosti.

Teď už je dospělej

Miluji svého syna a říkám mu to, jak jen nejčastěji můžu!
Nevím, kde se to v něm bere, ale brečím štěstím, když si uvědomím, jaký zázrak se nám, během jedné minuty rozkoše, s Bárou povedl.

Děti jsou naši učitelé, slyšel jsem to milionkrát a dnes už to konečně vím!

Jak se nám to povedlo?

Odpovídám jednoduše! Vyserte se na nějaké hry a masky z dospěláckého světa a mluvte se svými dětmi upřímně, neskrývejte emoce a věnujte jim svou pozornost. Když lžete, tak to děti stejně vědí, oni totiž mají takový svoje vnitřní měřáčky a poznaj, kdy to není od srdce a kdy nejste přítomni.
Bože, jaká podobnost se ženami, že?

---

A teď trochu esoteriky pro ty, co v ní věří.

Mikiho životní číslo je 11, tedy andělské číslo. On bude, někdy možná na svůj úkor, pomáhat lidem. Má to v sobě, je starostlivý, milující a citlivý. Dokáže naslouchat a nesoudit. Bude lidem ukazovat jejich lepší JÁ a posouvat je, stejně jako to udělal mně. Ani to neví, ale tolik mi toho dal, a jako první mi odpustil a přijal mě takového, jaký sem.
Byl to on, kdo poprvé otevřel mé srdce svojí bezpodmínečnou láskou, a to je nejvíc!

Vždycky budu stát při něm a nikdy ho nepřestanu milovat ❤️.

Tomáš – pyšný otec