V roce 2022 chci dělat věci správně

Letos naposled

Toto je nejspíš poslední článek roku 2021, a tak jsem si na něm chtěl dát záležet. Znáš to takový to, tohle musí být hodně dobrý! Tady si musej sednout na prdel a říct, hustý Tome!
No, ty naše očekávání, to je takový žrádlo pro mysl!!

Kolik času v radosti

Když jsem byl na kurzu Kvantových oprav učili jsme se, mimo jiné, svalový test, a jeden z veřejných testů, který dělal Mirek Vojáček byl, kolik času v životě jsme v radosti!
Tipneš si kolik?
Nadejchni se a přemýšlej? Většina to odhadovala na 30-50%…
No, tak prej ne….

Je to něco kolem 8-10%!

Cože to je kravina, si řekneš!
Tak si zavři oči, třikrát se nadejchni a zkus si uvědomit, kolik času si dnes, nebo včera strávil v radosti. Myslím tu opravdovou radost. Tu zevnitř?
A kolik za poslední týden, nebo měsíc..?
A pak si zkus to samý udělat s nespokojeností, stresem, honěním, nasraností a vztekem? Čeho bylo víc?
Pokud radosti, gratuluji, zvyšuješ populaci průměr!


Víc a rychlejc

Kolik radosti máš v životě ty? Nechci, aby to vypadalo jako skuhrání na dobu v které žiji, ale čím dál tím víc, mi přijde, že žiju v době, kterou přestávám stíhat a nazývám jí Víc a rychlejc!
Už teď je jasné, že můj Uprdelismus bude na vzestupu, protože pokud si nezačneš vybírat z té obrovské masy informací, situací a stavů, tak se z toho bezesporu posereš!

Tahle doba není pro starý,

ale je určená hlavně pro ty extrémně aktivní, nepodléhají tlaku, že musíš mít VÍC a čím dřív tím lépe. Musíš mít perfektní práci, jíst zdravě, božsky vypadat. Být pojištěn na vše, co jde, na důchod mít vlastní bydlení, najít ideálního partnera a s ním mít děti, protože biologický hodiny začínaj řvát, jak tchýně, když jí pokydáš ubrus svíčkovou.

Musíš, musíš a pokud ne!

Musíš být skvělým rodičem, zaměstnancem, občanem dodržujícím nařízením vládnoucí elity, protože jinak tě vyloučí ze stáda a sežerou tě vlci! A když nesežerou, tak budeš bezohledný, lhostejný rebel, ne-li zločinec, a budeš sedět doma na prdeli. Takže rovnou UPRDELISTA!


Jsme v prdeli

Jsme v prdeli, jak Fantozzi z Velkoměsta. Jsme v prdeli z toho, kolik toho musíme, a v tom stresu z povinností, zapomínáme nejen na své blízké, ale hlavně na sebe.
Jsme posraný z toho se uvolnit, aby někdo neřekl, že si flákač a lenoch. S hrůzou v očí a sevřeným žaludkem posloucháme, že nesmíme hlavně zastavit, že prokrastinace je smrtelná nemoc a není na ní zatím očkování, a tak se bojíme vydechnout a odpočinout si, co by tomu řekli ostatní.

Snažíme se vyhovět všem očekáváním okolí, které stejně nesplníme, a tak se propadáme do hlubší a hlubší deprese a totální frustrace.

Klepeme se, jak ratlíci, jen při pomyšlení, že bychom měli vystoupit z rozjetýho rychlíku toho, co musíme, protože by nám něco mohlo utéct, a to by mohl bejt průser jako kráva. Bylo by to další selhání v našem životě, které si rozhodně neodpustíme. Odpustit si, to je dnes na úrovni smrtelného hříchu.

Vánoce, nalož kolik můžeš

Vánoce svátky klidu a míru, jak daleko jsme se vzdálili od pravého významu tohoto sousloví?
Udělali jsem z toho pekelnej závod, které startuje zelenej Alzák v červený čepici vánočním sloganem „Všechny dárky jako na dlani“.

Správňácký Vánoce!
Navíc Vánoce mají svá daná pravidla, jak to je správně, a ty se musí sakra dodržet! Musíš vymyslet a nakoupit dárky, uklidit a vyzdobit, ozdobit stromeček, upéct cukroví, usmažit kapra, udělat bramborovej salát, nakoupit spousty jídla a večer si sednout s rodinou ke stolu a tvářit se šťastně, jak blecha.
Pak objet příbuzný, všem popřát, předat tašky s dárky, a aby se neurazili, tak všechno na stole sežrat a 26.12. večer láhve vína zažít chvilku klidu. Pozor, jen chvilku, ještě tu je Silvestr, a po něm to bude chtít v lednu týden dovolený.

Už nám šijou svěrací kazajky na míru!
Jsme sevření ve zvycích a pravidlech společnosti, že nás ani nenapadne, že to dělat nemusíme. Nemusíme, ale přesto to děláme, protože je to SPRÁVNÉ! Ano, máme někde v hlavě uloženo, že chceme DĚLAT VĚCI SPRÁVNĚ a tak, jak to dělají ostatní. Nechceme vybočit! Je to v tvém zájmu, v zájmu kolektivu, společnosti, ohleduplnosti, oblíbenosti, bla, bla…
SPRÁVNĚ ZA KAŽDOU CENU!

Co je, ale správné?

Nedávno jsem slyšel odpověď na otázku:
Co je smyslem Tvého života?
Odpověď: Dělat věci správně!
A to je jako co, ty vole?
Podle mě je to pro každého něco jinýho a tady to vzniká. Když to budeš měřit podle sebe, tak zjistíš, že většina to dělá špatně.
Budeš nasranej, nebo ti to bude jedno?

Jediné, co je ve světě venku jisté, je změna!

Rozhodnout o tom, co je správné, je tvá vědomá volba.
Je potřeba se beze strachu podívat pravdě do očí a říct, co opravdu chceš změnit.
A změnit to jde a pokud tvrdíš, že NE, tak se vymlouváš!

Většina z nás stále to štěstí hledá někde venku. Zkouší ho najít v novém domě, autě, práci, partnerovi a stále dokola místo toho, aby měnila věci v sobě. Jediná jistota je, ale uvnitř tebe. Jen v sobě najdeš jistotu a klid, na kterém už jde začít stavět tvůj vysněný svět. Jedině, když dokážeš zachovat vnitřní klid, tak přečkáš každou bouři, bolest a sračku.

Jsou svátky do toho se blíží konec roku a já jsem vlastně optimista, tak vím, že to jde změnit. Tak pojďme to měnit k lepšímu. Každou chvíli, každý den, můžeš udělat malou změnu, která povede k radosti a když něco nestihneš, tak se to prostě neposere.


Hledej uvnitř!

Když jsem začal s pokusy s meditacemi, tak jsem z toho byl pěkně otrávenej, protože mi to nešlo. Měl jsem načteno, že meditace je stav, při kterém máš prázdnou hlavu, nevnímáš okolí, vizualizuješ si, co chceš a hrozně tě to uklidňuje. Moje první meditace byli ty vedené, tedy ležíš a někdo říká, co máš dělat, představovat a cítit. Přišel jsem si jak kokot, protože mi to nešlo a hlavou mi běhaly myšlenky o čemkoli jiném a od jejich zastavení jsem byl daleko, jak Goro od Tokya.
Do prdele, kurva, co to zase je…
Proč furt myslím, jsem neschopnej a nejde mi to pustit. Pustit tu fantazii v kterém potkám ideální rodiče, své vnitřní zvíře, nebo konečně milionáře Toma!
Když mi to nešlo ani po týdnu, tak jsem se votrávil a vysral se na to!

Dnes je to jiné, a proto můžu říct, že meditace je hlavně zastavení SE.
Na začátku stačí si jen sednout na židli a zavřít oči. A TO JE VŠE! Vydržet pár minut ve stavu klidu, nicnedělání se zavřenýma očima!
Ano, už to je meditace a ser na zkušený meditátory, že to není pravda. Meditace přeci má svá pravidla podle kterých to musíš dělat do prdele správně, jinak to není vončo!
Děláš tu meditaci pro sebe, nebo zase pro někoho a podle návodu, aby to bylo hlavně správně!

Jen si sedni, dýchej a zavři oči.
Odříznout okolní svět venku a pomalu dýchat, je základ! Nemusíš nic zastavovat, nemusíš nic měnit, ani řešit.
Jen buď! A pokud se ti neustále něco honí hlavou? No a co! Sral pes! Nech to být!
Ono se to časem unaví… Nádech, výdech…

Můj ranní rituál:

Vzbudím se a po pár minutách si dám 4-5 kol Wim Hofova dýchání, pak zůstávám se zavřenýma očima ležet a jen pozoruji, co se ve mě děje. Nechám to běžet a jediné, co dělám, je vděčnost. Děkuji za svůj život a vše, co je pro mně důležité, pak vstanu a jdu do koupelny, udělám, co musím, vlezu do sprchy a na konci si dávám ledovou minimálně minutu.

Často si pokládáme otázky a hledáme odpovědi u někoho venku. Zapomínáme na to, že ty nejlepší odpovědi a nejlepší řešení přichází zevnitř. Problém je, že na to, abychom je slyšeli se musíme ztišit a začít poslouchat.


Něco nad námi

Většinu života jsem vyrůstal v značně ateistickém prostředí, takže víra v něco nad námi, mi byla dosti cizí, nebo spíš mě to ani nenapadlo. Měl jsem sice takovej pocit, že něco nad námi existuje, ale spíš jsem myslel mimozemšťany než něco, jako je Bůh.
Cestou, po které jdu posledních pár let, jsem začal víc a víc cítit, že něco tam nahoře musí být. Něco, co nade mnou bdí, ochraňuje mě, pomáhá a radí, jen jsem to dřív nějak neslyšel.

Když jsem začal více meditovat a pozorovat, co se děje ve mě, najednou jsem měl pocit, že něco slyším. Můžeš tomu říkat Bůh, Vesmír, Existence nebo jen Život, ale je to neustále s tebou, a posílá rady skrz pocity, myšlenky a impulzy.
Někdo tomu říká Intuice, ale všichni to známe, ty zvláštní pocity v oblasti srdce, solaru nebo v břiše. Tak se objevují ty impulzy o kterých mluvím, stačí se jen zklidnit, cítit a poslouchat.

Netlač řeku teče sama, jak často si poslední dobou tohle moudro uvědomuji.
Stále je to pro mě těžké nechat některé věci běžet tak, jak přicházejí a netrápit se s něčím, co nemůžu změnit. Vždy, když to zvládnu, jsem na sebe hrdý a cítím se klidně, vyrovnaně. Směju se tomu, jak jsem s tím dřív trápil s píčovinama, a pak byl i několik dní nasranej.
Pocit mít vědomě u prdele, ať to zní jakkoli, je uklidňující a plný radosti.

Tak užij svátky a oslav Novej rok, jak chceš Ty a ne, jak předepisují společenské zvyky.

A měj víc u prdele!!!

A kdyby byla chuť podpořit mé psaní, tak tady můžeš zde 🙂

Tomáš, tak trochu jinej bloger!

Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.

DĚKUJI VŠEM, KTEŘÍ MŮŽOU ZA PODPORU

Líbilo?

Dal jsem si závazek, že budu přidávat novej článek co 14 dnů.

Chceš ho číst ještě čerstvej? Tak se přihlaš k odběru nových článků a já ti vždycky pošlu e-mail.

Odesláním formuláře souhlasíte se zasíláním newsletteru z tomashovorka.cz
Komentáře
  1. Kačí napsal:

    Milý Tome.
    Trefně nacítěno vánoční a novoroční dění. Oceňuji Tvé odkopání se a neotřelé podání.

    Umím já dělat šťastný život? jo, často na mne kratince koukne, přitulí se a…….vezme zase roha. Mám načteno, naposloucháno, takže bych přece měla vědět jak na štěstí, tak proč přijde propad do litování se, vzteku a pocitů marnosti?
    Při nedávnem zastavení se, kdy se pravda svlékla do naha, přišlo uvědomění, jak své štěstí stavím na druhých, jak očekávám, že oni mne udělají radostnou a spokojenou. Až to fyzicky zabolelo………takže milá zlatá, jdi a už ŽIJ šťastný život, neb si to štěstí dáš sama, víš přece jak na sebe🤩

  2. Kačí napsal:

    Milý Tome.
    Ze srdce děkuji za procítěné vyjádření toho, co se odehrává i v mém životě.
    Mám načteno, naposloucháno a teoreticky vím, ale šťastný a radostný život na mne často, ale krátce, vykoukne a zase vezme roha………nedávné mé vysvlečení se do naha před pravdou mi dalo náhled, až fyzické prožití toho, že svoje štěstí si nechávám žít skrze někoho (většinou rodinu)………má očekávání, která mi nikdo nesplní(ani já nikomu), takže “milá moje, už se prober a pojď být šťastná sama se sebou, jen ty víš co potřebuješ ke štěstí, tak si to dej a žij to”

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů