Dnes je spousta šikovných mistrů, radílků a guruú lásky, kteří nabízejí zaručené návody na to Jak sbalit ženu. Jsou to takové rady, které občas zaberou, ale tak na baru, když chceš večer sex.
Já si myslím, že universální návod neexistuje, ale jak to tak pozoruji, tak vidím, že ženy dnes chtějí muže jasné, pevné a s otevřenou myslí a srdcem. Což není úplně jednoduchej požadavek v době, kdy je to tu samá Xena a Nice boy.
Ony ženy, ale nechtějí slevit a raději budou samy. Budou raději ty osvícené Bohyně a Kněžky, co si někde v hlavě vytvořily obraz dokonalého pana Božského a neustoupí ani kousek. Jenže, jak čas utíká, a to si pište, že to frčí, tak zjišťují, že princové jsou na draka, nechňapají a nepřijíždějí.
Podle mě, buď došli bílý koně anebo chuť na holky v podivnejch ezošatech, co chodí bosky po louce s otevřeným třetím okem. Možná je hlad po normální princezně, bez požadavků na úroveň vědomí muže, která ho dokáže přijmout, takového jaký je a vyrazit s ním na cestu, třeba do kina na Batmana.
Konec vložky pro Bohyně.
Mně se na tohle téma líbí film HITCH, je to fakt dobrej, zasměješ se a pochopíš možná věci, které ti nedocvakli. Ve filmu se hodně mluví o pozornosti, jak jí získat, udržet a být se ženou svých snů.
Nakonec filmu se ukáže, že největší kouzlo je, být pravdivý a autentický, protože jen v tom můžeš být dlouhodobě šťastný.
Všichni chceme lásku. Je to přece MŇAM! Je to energie, je to starost, bolest i radost a vášeň!
Láska přeci, tak chutná! A voní! A nabíjí! Kvůli ní jsme ochotni překonávat překážky, které bychom normálně nezvládli.
Příprava na první doteky, jak se úplně náhodně chytit za ruku. První pusa!
EMOCE NAHORU, PAK DOLŮ, BOLEST I RADOST, A O TO PŘECI JDE. TOHLE CHCEME ZAŽÍVAT!
Je tu všeobecná myšlenka, že muž balí ženu, ale já myslím, že je to naopak. První signál a vybírání jde vždy od ženy.
Náhodné pohledy, přivírání očí, ruce si hrají s vlasy, to jsou ty signály, které když vyšle žena, tak je na tobě, abys je zachytil, pak našel koule a udělal první krok, na kterém tedy kurva záleží.
Protože hned na začátku hrát něco, co vůbec nejsi znamená, že to budeš muset hrát už na pořád. Velice často ve vztahu na sebe hrajeme hry, jako z Národního, akorát na konci nebývá potlesk.
Nejsme k sobě upřímní a otevření a neustále si lžeme, a pak se zamotáme a praskne to.
Ne, nejsem, tak dokonalá kuchařka a poslušná žena, jak jsem ti říkala.
Ne, nemám tak nabitej účet a dlouhý péro, jak jsem ti sliboval.
Proč se za sebe stydíme? Proč nejsme autentičtí? Proč hrajeme tyhle hry?
Abychom vztah udrželi? Je to strach ze samoty? Nechceš rozbít rodinu?
Co je tvé PROČ?
Myslím, že pro většinu z nás to je PŘIJETÍ. Chceme být přijati otcem, matkou, ženou,… celým světem, a proto se křivíme podle toho, jak to po nás okolí chce a očekává.
Co z toho vzniká? Stres, nasranost a potlačený hněv. Popírání sebe sama vede do pekel!
Jediná smysluplná cesta je sebepřijetí. Dokud se nepřijmeme sami, takový jací opravdu jsme, nikdy nebudeme spokojení a stále nás bude zajímat hlavně to, co si o nás myslí ostatní.
Znáš hlášku z Pelíšků?
„Největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám pro toho druhého… Z lásky.“
Tak, co udělat něco výjimečného. Já nejsem moc rukodělný a šikovný, ale jsem Hovorka, tedy umím dávat k slova sobě a tak jsem psal básničky.
Tuhle jsem napsal, tak před pár lety pro jednu vílu:
Struny, které nehrají rozezníváš potají.
S lehkostí pak tančíš Vílo, inspirace je tvé dílo.
Neschováváš se za maskou, do všeho jdeš s čistou láskou,
poznávaje život v sobě, podivínka v téhle době.
Milovaná, přesto sama, jak Johanka zneuznaná,
nevzdáváš se naděje, kterou ráno zaseješ.
A hlavně buď vtipnej a veselej. Smutných a nudných chlapů jsou plný sídliště…
To je dnes vše….
Dobrou noc děti, dobrou noc strýčku Fido…
Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.