Letos jsem byl již po třetí na Srazu hustých mužů a udělal jsem si na téhle akci opravdu kurevsky velkou výzvu. Měl své první veřejné vystoupení před 100 chlapama, a to už není žádná prdel. Nic, o tom bude článek příště a bude i video. Další výzva je pustit ho!
V minulém článku jsem psal o fenoménu zvaném Silná žena a dostal jsem spousty zpětných vazeb, a to hlavně od žen s kterými toto téma dost rezonuje. Tak nějak to brnklo strunky jejich vlastní kytar. Hodně velké reakce vyvolala hlavně ta hra na blbou blondýnu.
Holky, život je hra a já si myslím, že hrát (si) umíte parádně, dokonce prý i orgasmy. Co je na tom pravdy? 😆
Jedna teorie říká, že žena ve vztahu vždy doplňuje to, co ze strany muže chybí.
Pokud je tedy muž s velkým M (nemyslím péro), pak se žena může uvolnit a zůstat většinu času ve své ženské esenci. Pokud má, ale doma jemného a plačtivého Joxerka, tak je jasné, že žena časem musí do vztahu dodat mužskou sílu a strukturu.
Ve zkratce, tátové se nám moc nevěnovali, a tak nás většinu našeho dětství vedly mámy, babičky, vychovatelky a učitelky ve stylu:
Tohle hodný chlapeček nedělá, jsi zlý chlapeček!
A tak nám tahle ženská výchova pomalinku uřezávala koule a rostli z nás hodní klucí, co nezloběj, a to všichni chceme!?
Druhá část, a to už je náš průser, že i když víme, že jsme teda mamánci a hodní kluci, tak nás to moc nesere. Ono je to pohodlné, jen tak si projíždět životem, nechodit do konfliktu a nic moc neřešit.
Nic netvrdit, za ničím si nestát a za nic nenést odpovědnost. TO JE VOLE, ale pohoda.
Na rovinu, většina z nás si, tak nějak neví s životem rady. Ochromují nás strachy a chováme se, jak vystrašený připosránci, kteří před problémy utíkají, jak nejdál to jde.
Bojíme se vlastních selhání, chyb a bolesti! Bojíme se, co řeknou ostatní na náš názor, postoj a přesvědčení!
Neustále si na něco stěžujeme, litujeme se, topíme ve vlastních emocích a nevíme si s nimi rady. Nejsme schopni dodržet daný slovo a přebrat odpovědnost za jejich následky je celkem slušný sci-fi.
Jsme traumatizovaný z každýho problému o kterej cestou zakopneme.
Jsme slabí a měli by jsme to změnit!
Místo, abychom jako chlapi problémy řešili, tak to necháváme na ženách, což nás dostává do ještě větší žumpy, protože se za sebe stydíme. Pak to léčíme chlastem, fetem, neurolem a tvrdíme, jak nás ten život mele. Nevíme, jak z toho ven a tak přichází ta slaďoučká póza obětního beránka.
Přesně v téhle chvíli sraček a sebelítosti za nás ženy přebírají mužskou roli, naserou se, bouchnou pěstí do stolu a řeknou DOST.
Už se probuď! Začnou nám říkat pravdu do očí, kterou sami přes krokodýlí slzy nevidíme. Nejsi chlap!
A pánové, vůbec se s námi neserou!
Ty si v životě nikdy nic nedokázal, nic pořádnýho si neudělal a nikam si mě nevzal! Ty seš obyčejnej chudák, kterýho vyhodili i od dráhy, prosim tě. Tak už nic neřeš, nepřepínej a hlavně – po ničem nepátrej. Ty buď rád, že seš!
David Deida (autor knihy Cesta pravého muže) říká, že muži potřebují výzvy jinak zakrní, zleniví a shnijou na gauči.
Musíme zase najít svou vnitřní sílu.
Hledat své poslání.
Hledat svou vizi a radost ze života samotného.
Výzvy, které nás dostanou ven z komfortní zóny, na takzvanou hranu na které, pak čelíme bolesti, selhání, trapasům, zklamání, ztrátě a to je cesta, která nás posiluje. To je součást hry zvané život.
Musíme aspoň občas udělat něco, co nás nakopne!
Ledová sprcha, box, maraton, jízda na kole, meditace, velký tah. Ty vole cokoli, co ti bude v žaludku dělat, takový to divno a hlava bude říkat, to by si neměl!
Jedno odpoledne, jsem hnil jsem na gauči a najednou přišla kamarádka Soni, vytáhla mě a narvala pod ledovou sprchu, kde mě nechala přes 2 minuty stát. Já se smál, ale zároveň mi byla hanba.
Ta voda mě tak nakopla, že jsem si řekl, že jedu dál a už se každé ráno sprchuji 6 týdnů. A představ si, že moje ona je na mě pyšná, že jsem to vydržel a dnes tam jsem už přes 3 minuty! Je to prostě pro ni chlapský!
Já vím si furt v práci u PC a nic nestíháš a přijdeš domů a nic se ti nechce, přeci si potřebuješ vobčas voráchnout, vykydnout se na gauči a jen tak čumět, třeba na hokej anebo do blba. To je tak příjemný, znám to!
HOVNO!!! Nastav si nějaké pravidla a dodržuj je! Nemusíš si hned vlízt na 20 minut do kádě plné ledu, ale začni se sprchovat každé ráno ledovou sprchou.
Začni pomalu, po kouskách, ale zapomeň na to, že se nebudeš ze začátku muset nutit.
Dělej něco, makej a neřeš furt, jestli to máš správně nacítěné a nejsi z toho mozolu na ruce duchovně zraněnej.
Protože jinak to dopadne, takhle 🥵🥵🥵
Tohle maj bejt chlapi? Kdo tuhle módu vymyslel, a to už jsme fakt úplně v prdeli, to z nás dělaj buzíky schválně?
Nebo se budeme oblíkat do takovejhle šatů, abychom byli jako jemnější? Aby se ženy cítili bezpečněji? Tak tohle je MEETOO?
Nechápu, ani to, že se takhle ty borci voblíknou, a nesere je to.
Konec mého emočního koutku 😆😆😆.
Jsme v dobrých časech, a to je jeden z důvodů, proč máme tolik jemných, rozmazlených ňunínků, místo mužů, kteří by dokázali ustát silné ženy.
Ano, když se nebudeš chovat jako chlap, ale jako bačkora, tak budeš mít doma silnou ženu. Vztah je o harmonické rovnováze, ale ne o rovnosti muže a ženy. Jo čekám kartáč, ale už jsem takovej, neuděláš nic!
Zastávám názor, že mezi muži a ženami jsou velké rozdíly.
Ženy by neměli dělat MMA, box, kulturistiku, hrát ragby, hokej nebo dělat slévače, horníky a jeřábnice, je přeci tolik věcí na tom širém světě, kde vám to víc sluší.
A zatím si stojím, protože když je to opačně, tak prostě přestane stát🍌!
Jelikož jsem už recidivista na Richardových kurzech, jezdím pomáhat jako facilitátor, což je vlastně asistent, který má na starosti část účastníků a provází je některými části programu. Vidím v tom velký smysl a pomoc chlapům, kteří jsou občas trochu vykulený, stejně jako já před pár lety na svém prvním Buddhabaru.
Kdybych měl popsat muže, kteří letos přijeli, tak bych je zjednodušeně rozdělil do dvou skupin:
Teď, babo raď, co je vlastně správně?
Správně je obyčejná rovnováha, tedy být citlivý chlap, ale zároveň pevný v životě. Nenechat se smýkat po podlaze, jak hadr na holi od života, ani od ženy!
Když se mě osobně ptali Hlavouni, co dělat s tím, aby se změnili, tak jsem jim radil, ať začnou pracovat s tělem. Cvičení, sport, tanec, kdy opustí svou nevypnutelnou hlavu a samozřejmě masáže, které opět oživí jejich mrtvé tělo a emoce.
A naopak Emoušnům, jsem říkal, ať volí klidové činnosti meditace, práce s pozorovatelem, jóga, šachy a všem radím pokračovat a začít se vídat s muži v kruzích.
Čím jsem začal já a co doporučuji Správně si nastavit životní hodnoty, správně se rozhodovat a za svá rozhodnutí převzít odpovědnost.
No nejsem žádnej guru, tak nic chytrýho 😆😆😆
Rituál přechodu přes oheň může vypadat hrozně a on opravdu je žhavý. Prostě, než vyjdeš na ty žhavý parchanty musíš opravdu vypnout hlavu a přestat myslet na to, jestli se spálíš anebo ne.
Oheň je očistný živel, a proto v něm spaluješ vše, co už to dále v životě nechceš. Přechodem přes žhavé uhlíky, může být brán i jako začátek něčeho nového, což spousta chlapů potřebuje. Nový start (pro IT restart).
Richarda Gonzora z MojeSila.cz, znám už dlouho (sám jsem s ním procházel terapiemi, třeba o hojnosti), je to kouč, mentor a trenér Thaiboxu, který dokonale spojuje páci s tělem a vnitřní sílou, což je fakt hustý. Na SHM 2020 měl tuším dva nebo tři bloky s tréninky a přednáškami, které vždy parádně rozpálí a nejen svaly.
Program je samozřejmě plný dalších přednášek o mužích, ženách a vztazích. O sexualitě, polaritě a pornu, prostě je toho spousta a jestli můžu doporučit, tak příští rok jeďte.
Richard Vojík je úžasnej učitel, průvodce a bavič…. Já zase budu, tak za rok čusssss 😆
Chceš dostávat pravidelně moje články? Tak se dole přihlaš!
Jo a tam kde je smajlík 😀, tam se máš smát a tam kde je srdce ❤️, tak to je hluboký.
Líbil se ti článek?
Chceš ho číst ještě čerstvej? Pokud ANO, tak si klikni vedle do formuláře a příští dostaneš jako první.